-
JAK POMOCI DĚTEM PROTI MASOVÉ NEVĚDOMOSTI - Eckhart Tolle
-
NEVÝCHOVA TV-Tipy, triky, příběhy a rozhovory, kurzy pro rodiče, prarodiče, učitele, vedoucí kroužků o nevýchvě dětí
-
Devět myšlenek Naomi Aldort o výchově dětí
-
O výchově dětí z knihy "Hovory s Bohem II."
-
Věty rodičů, které dítě bolí víc než pár facek
-
Dítě je lenoch? Poradíme vám fígle, které ho donutí hýbat se!
-
-
Rodičům -DŮLEŽITÉ
-
Jak vychovat šťastnou a spokojenou dceru
-
Jak vybrat vhodnou knihu pro pravidelné předčítání
-
Proč děti nerady uklízejí své pokoje
-
Otec uspí dítě jednouduchou metodou za pouhých 40 sekund
-
Jak malému ditěti vysvětlit, že má v srdci světlo
-
Jak připomenout malému dítěti, že má v srdci světlo a lásko - montessori školení
-
Koupající se mimnko - meditační video
-
17. Kde se berou hysterické děti
1.JAK POMOCI DĚTEM PROTI MASOVÉ NEVĚDOMOSTI - Eckhart Tolle
Otázka:
Dobrý den. Chtěla bych vědět, jestli můžeme nějak pomoci dětem, nebo komukoli, koho milujeme, překonat ono období nevědomosti, kterým jsme myslím prošli všichni zde přítomní, nebo je nutné, aby jím prošli sami? Někdy cítim bezmocnost, když se moje děti trápí, a velmi snadno se nechám vtáhnout do toho trápení. Chtěla bych být schopna jim pomoci, aby rychleji překonaly nevědomost, pokud to vůbec jde. Mojí dceři je sedm a synovi čtyři.
Eckhart Tolle:
Především musím říci, že mají velké štěstí, že mají vědomou matku, vás. A jejich otec je vědomý?
Ne tak vědomý. Ale dost vědomý na to, že mi pomáhá, právě je s dětmi, abych mohla být tady, a to už je něco.
V dnešní době je více dětí, nevím jaké procento, které možná nebudou muset projít obdobím hluboké nevědomosti, kterým jsme museli projít my. Alespoň já určitě. A také se dnes rodí více dětí rodičům, kteří jsou v procesu probuzení, takže jsou to relativně vědomí rodiče. V mé generaci si nevzpomínám na žádné vědomé rodiče. Možná nějací byli, ale nesmírně vzácně. Pořád jsou ještě vzácní, ale už ne tak jako dřív. Moji rodiče byli hodní, miloval jsem je, ale byli hluboce nevědomí. A to byl normální stav.
Otázka tedy je, jak dětem pomoci, aby zůstaly relativně vědomé, aby se nenechaly vtáhnout do masové nevědomosti, která stále ovládá masovou kulturu. Také technologie podporují u dětí nevědomost a závislostní chování na věcech.
Nejúčinnějším učením není říkat dětem, co mají dělat, ale stav vědomí doma.
To je úplný základ toho, jak učit děti, a nemá ani nic společného s učením. Je to základ pro předávání vědomí. Znamená to vlastně ani nechtít jim předávat vědomí, ale udržovat prostor přítomnosti, když s nimi doma jednáte. A také co nejvíce udržovat přítomnost, když jednáte se svým manželem. Je tady ten vztah, že je nakazíme buď přítomností, nebo emocionálním tělem (Pozn. překl. To je soubor emocí a psychických poranění, které si člověk nese v sobě, a který se aktivuje nějakou situací, takže člověk zareaguje prudkou emoci, během níž trpí). Takže hlavní věc, ještě předtím, než pomyslíme, že začneme něco dělat, je vědomé bytí v přítomnosti. Protože děti pozorují, jak se chováte, a přejímají to. Samozřejmě, je tady také masová kultura, děti tráví hodně času ve škole.
Občas mohou nastat věci, na které jim můžete ukázat, tak, aby zůstaly v kontaktu s bezprostřední zkušeností, například se smyslovou zkušeností. Nedovolte, aby ztratily kontakt s přírodou. Mnohé děti jsou dnes tak zabrány do technologických her, že vůbec nezakusí přírodu. Ta je pro ně nečím úplně cizím. A to je velmi škodlivá věc. Je to velká deprivace, být zbaven bezprostřední zkušenosti s přírodním světem, který vás uvádí do kontaktu s hlubší úrovní vašeho vlastního bytí. I domácí zvířata jsou velkou pomocí. Doufám, že máte doma nějaké zvíře.
Ano, máme psa.
Takže to je jeden způsob. Když jsou děti v kontaktu se psem, je to bezkonceptuální vztah, dotýkají se psa, starají se o něj.
Také berte děti často do přírody, bez těch jejich hračiček, které obvykle mají. Po celé hodiny ťukají do tlačítek. Dříve bývalo více televize, ale dnes je možná více těchto her, a ve zbylém čase je to televize, což je stav polokomatózní hypnózy. To může být těžké, protože všichni ostatní ty věci mají. Neříkám, že je máte úplně odstranit, ale odrazujte je od toho, aby trávily 100% času s těmito věcmi. Vezměte je do přírody, bez hračiček, a podporujte je v přímém smyslovém vnímání. Aby se dotýkaly, cítily, dívaly se na věci. Nepleťte si konceptuální nálepkování s opravdovým poznáním skkrze vlastní zkušenost. Vašemu mladšímu jsou čtyři roky. V tom věku už děti vědí, jak se věci jmenují. Když se učí jazyku, nedělejte rovnítko mezi pojmem a realitou. Když je učíte, co to je, podněcujte je, aby se dotýkaly, aby se dívaly, aby cítily, místo abyste pouze řekla: Tohle se jmenuje tak a tak. Jakmile věc dostane nálepku, přestanou ji zažívat, spokojí se s mentální nálepkou.
Ony samy taky nálepkují. Mnohem více moje dcera, protože syn je ještě malý. Přijde domů a řekne: Já to nikdy nedokážu. Jsem hloupá.
Ano, to je příležitost ukázat, aby se děti neztotožňovaly s myšlenkou, říci jim, že je to jenom myšlenka, a že nemají věřit každé myšlence, která přijde. Aby si uvědomily, že nejsou ta myšlenka, ale jsou prostorem mezi myšlenkami, a aby pozorovaly své myšlenky. Když nějaká myšlenka přijde, je to jenom myšlenka, není to realita, není to pravda.
Emocionální tělo - mají ho? Ano, jako většina lidí. Ať se neztotožňují s emocionálním tělem, ukažte jim, že je to emocionální tělo. Nenazývejte to pro děti tak, dejte tomu nějaké jméno. Protože občas je to ovládne. Potom jim řekněte: Co to bylo, co tě ovládlo? Jak bys to nazval? Tak se rozvíjí uvědomování - tady to je emoce a tady to je bdělost. Podněcujte je, aby se uměly dívat na tuto věc, na tu emoci, která je čas od času ovládne, protože je spojena s určitými vzorci myšlení. A po té události - ne během ní - se jich zeptejte: Co to bylo, co tě ovládlo, že jsi začal včera tak křičet? Pak se zeptejte, jaký to byl pocit, vymyslete si něco, abyste z toho udělali něco, na co si mohu dát pozor. A pak počkejte, až to přijde příště, a zase se zeptejte, jaký to je pocit. Když to máte vy, počkejte, až se probudíte ze svého emocionálního těla, a řekněte, vidíš, mně se stala stejná věc.
Klíčovou věcí je ukázat možnost, že můžeme být vědomí, a nemusíme se stále ztotožňovat s tím, co vzniká v naší mysli. Když jsem byl loni v říjnu a listopadu ve Vancouveru na události s dalajlámou, někdo se zeptal na výchovu. A já jsem navrhl zavést do učebních osnov nový předmět, který je důležitější pro život než mnohé další předměty, a přesahoval by do všech dalších předmětů, a tím předmětem je Uvědomování. Kdybychom z Uvědomování udělali nejdůležitější předmět ze školních osnov, naučili bychom děti, aby si byly vědomy svých myšlenek při když vznikají, svých emocí, když vznikají, aby si byly více vědomy smyslových vjemů, aby si byly vědomy vašich pocitů a pocitů jiných lidí. Možná bychom mohli mít hry na podporu uvědomování, mít takové hry na Internetu, jak jsme o tom už mluvili. Já nepracuji s dětmi, jiní lidé jsou kvalifikovanější pro tyto věci.
Takže Uvědomování je klíčové, ale nemusíte to tak ani nazývat, jenom to praktikujte. Protože pokud děti umějí zůstat vědomými, v jejich životě bude vše snadnější. Když ztratí uvědomění, budou muset procházet trápením. A potom případně opět najdou uvědomění prostřednictvím trápení, kterým prošly.
Takže, je to zajímavá věc. Rád bych si poslechl názory lidí, kteří pracují s dětmi, jak je učit přítomnosti a uvědomění.
I já bych si je ráda poslechla.
Pokud jde o školy, vím, že jsou některé speciální, třeba waldorfské, které zejména podněcují studenty, aby se neztráceli v abstraktním myšlení, aby dělali spíše věci rukama, třeba keramiku, to je nádherná věc, nebo jednoduché věci ze dřeva, aby zůstaly v kontaktu se základními smyslovými zážitky. Ani je neučí číst a psát příliš brzo, aby brzo nezůstaly v pojmech. Dřív jsme se učili číst a psát v šesti letech, a teď se to myslím učí mnohem dříve, a to asi není dobrá věc.
Je toho mnoho, co se dá dělat, ale hlavním bodem všeho je přítomnost a uvědomění. To je učení.
Děkuji mnohokrát.
2. NEVÝCHOVA TV-Tipy, triky, příběhy a rozhovory
o nevýchově dětí
- http://www.nevychova.cz/nevychovatv/
- http://www.nevychova.cz/o-nevychove/
Tipy, triky, příběhy a rozhovory ze světa NevýchovyTipy, triky, příběhy a rozhovory ze světa NevýchovyTipy, triky, příběhy a rozhovory ze světa NevýchovyTipy, triky, příběhy a rozhovory ze světa NevýchovyTipy, triky, příběhy a rozhovory ze světa NevýchovyTipy, triky, příběhy a rozhovory ze světa NevýchovyTipy, triky, příběhy a rozhovory ze světa NevýchovyTipy, triky, příběhy a rozhovory ze světa Nevýchovy
3. Devět myšlenek Naomi Aldort o výchově dětí
http://cestacloveka.sk/2014/01/11/devet-myslenek-naomi-aldort-o-vychove-deti-a-marcelka-z-hor/
1. Dítě má pravdu. Ať už dělá cokoliv, má k tomu pádný důvod. Opravováním v něm vyvoláváte pocit selhání. Podstatné je najít pravou příčinu jeho jednání a tu napravit. Zpravidla za ní stojíme my ― většinou jsme dítě něco nevědomky naučili nebo máme nerealistické očekávání. Dítě je naše zrcadlo.
2. Poslušnost není naším cílem. Znamená totiž, že dítě se bojí. Možná dělá dobrou věc, ale ze špatného důvodu. Bojí se trestu, naší zlosti nebo že přijde o naši lásku. Poslušné dítě může později poslouchat kohokoliv, třeba vůdce gangu. Naučí se poslouchat jiné, a ne samo sebe. Člověk by měl také někdy poslouchat jiné lidi, ale měl by se vždy nejdříve poradit sám se sebou a umět se rozhodnout, koho a kdy poslouchat.
3. Naším cílem je, aby dítě bylo nezávislé, aby dítě v každé chvíli cítilo: “To, jak se cítím, je správné”. Tento pocit sebedůvěry budujeme tak, že reagujeme na jeho potřeby. Nemusíme se obávat, že později bude dělat věci na úkor jiných lidí nebo že se o druhé nebude starat. Naopak: pro dítě, které se cítí nezávislé a důvěřuje si, je mnohem snadnější všímat si druhých a starat se o ně.
4. Spokojené dítě se chová dobře ze své vlastní svobodné vůle. K tomu nepotřebuje příkazy, zákazy a napomínání, potřebuje jen, aby byly naplněny jeho základní potřeby, jimiž – kromě těch fyzických – jsou: bezpodmínečná láska, možnost sebevyjádření, emocionální jistota, samostatnost a moc nad sebou a sebevědomí.
5. Lidé jsou ze své podstaty nezávislé bytosti. Protože ovládáním jdeme proti této přirozenosti dětí, vytváříme agresi, vzdor. Jiné děti tím přimějeme k vnitřní rezignaci a vytvoříme v nich pocit uzavření, nejistoty a neschopnosti důvěřovat sám sobě.
6. Naším cílem je, aby děti byly šťastné. Snažíme se je toho co nejvíce naučit, aby toho co nejvíce dosáhly a co nejvíce měly, a potom mohly být šťastné. Na tom není nic špatného, daleko důležitější však je naučit děti být šťastné rovnou. Nezávisle na tom, jestli dostanou to, co chtějí, jestli se jim něco podaří. Aby byly schopné BÝT. Učme je BÝT raději než DĚLAT a MÍT.
7. Když dítěti pomáháme, ve skutečnosti ničíme jeho sebeúctu. Říkáme mu tím: “Ty to neumíš. Já ti to ukážu. Já ti pomůžu.” Dávejme dětem takové projekty a činnosti, které zvládnou samy. Ne příliš snadné, ale ani ne tak náročné, aby je odradily nebo aby při nich potřebovaly naši pomoc. Pokud vidíte, že na něco nestačí, je lepší vybrat jim něco jiného, než jim pomáhat.
8. Chválení ničí sebeúctu a je druhem manipulace. Když dítě chválíme, chceme, aby něčeho dělalo víc. A ono to funguje, ale opět ze špatného důvodu – chce získat naši lásku. Učíme děti být závislé na mínění druhých lidí. Tento přístup vnáší do života nejistotu.
9. Svoboda není povolení dělat cokoliv. Dát dítěti moc nad sebou samým neznamená dát mu moc nad rodiči a ostatními lidmi. Protože to je pro dítě příliš mnoho moci, která jej frustruje a oslabuje. Dovolte dítěti, aby bylo samo sebou.
4. O výchově dětí
O výchově dětí z knihy "Hovory s Bohem II."
Zaprvé s nimi jednejte jako s duchovními bytostmi. Oni jsou duchovní bytosti, vstupující do hmotného těla. A to není snadné. Je to velice omezující. Proto děti při narození tak křičí. Snažte se jejich křik slyšet. Snažte se jej pochopit. A dejte svým dětem pocit "neomezenosti".
Zadruhé je uvádějte láskyplně do světa, který jste vytvořili. Dávejte dobrý pozor na to, co jim vštěpujete do paměti. Děti si pamatují všechno, co vnímají. Proč bijete své děti, jakmile přijdou na svět? Domníváte se, že to je jediný způsob, jak je uvést do života? Proč berete děti jejich matkám, jakmile se oddělí od jediné živé formy, kterou ve své dosavadní existenci poznaly? Nepočká všechno to měření a vážení, dokud si dítě nezvykne na bezpečí a pohodlí toho, co mu dalo život?
Proč dovolujete, aby první obrazy, kterými je dítě vystaveno, byly obrazy násilí? Kdo vám řekl, že je to pro děti dobré? A pro jim neukážete obrazy lásky?
Proč před dětmi skrýváte své tělo a učíte je, aby se styděly za své. Proč jim říkáte, aby se nedotýkaly svého těla způsobem, který jim přináší rozkoš? Co jim tím říkáte o rozkoši? A co o těle?
Proč posíláte své děti do škol, kde je podporována soutěživost, kde je odměňováno "prvenství", kde je klasifikována "výkonnost" a kde není tolerován individuální rozvoj? Co si z toho vaše dítě vezme?
Proč neučíte své děti o hudbě, pohybu, umění a kráse života? Proč se snažíte dětem vštěpovat něco, co je jim cizí, místo abyste se snažili rozvinout jejich vrozené schopnosti?
A proč nedovolíte dětem, aby se naučily logicky myslit. Proč jim nedovolíte, aby užívaly svou intuici. Proč je nutíte, aby přijaly pravidla a metody společnosti, která už dávno ukázala, že je naprosto neschopná těmito metodami se rozvíjet, a která jich přesto užívá?
A nakonec, učte pojmy, nikoli předměty.
Vypracujte nové osnovy a založte je na třech základních pojmech:
Uvědomění
Poctivost
Zodpovědnost
Tyto pojmy učte děti od nejútlejšího věku. A hluboce je dětem vštěpujte až do ukončení jejich vzdělání.
Učte své děti z knihy " Přijímání Boha"
Tyto pravdy učte své děti:
Učte své děti, že ke štěstí nepotřebují nic vnějšího - žádného člověka, žádné místo, žádnou věc - neboť opravdové štěstí najdou ve své duši. Učte je, že jsou soběstační. Učte je to a dáte jim dobrou školu.
Učte své děti, že neúspěch je fikce, že každá snaha je úspěch, že každé úsilí dosahuje vítězství. Učte je to a dáte jim dobrou školu.
Učte své děti, že jsou v hlubokém spojení se všemi lidmi a že nejsou nikdy odděleny od Boha. Učte je to a dáte jim dobrou školu.
Učte své děti, že žijí ve světě nesmírné hojnosti, ve kterém je dostatek pro všechny. Učte je, že největší štěstí spočívá v dávání, nikoliv hromadění věcí. Učte je to a dáte jim dobrou školu.
Učte své děti, že mohou žít důstojným životem, aniž něco musejí dělat a aniž něčím musejí být, učte je, že s nikým nemusejí soutěžit, neboť Bůh dává své požehnání všem. Učte je to a dáte jim dobrou školu.
Učte své děti, že nikdy nebudou souzeny, že se nemusejí bát něco zkazit a že se nemusejí snažit být "lepší", aby si zasloužili lásku Boží. Učte je to a dáte jim dobrou školu.
Učte své děti, že důsledky a trest nejsou totéž, že smrt neexistuje a že Bůh nikdy nikoho neodsoudí. Učte je to a dáte jim dobrou školu.
Učte své děti, že láska si neklade žádné podmínky, že nemusejí mít strach, že je přestanete milovat a že jejich vlastní láska je ten největší dar, jaký mohou dát světu. Učte je to a dáte jim dobrou školu.
Učte své děti, že být jiný, neznamená být lepší, učte je nepovyšovat se nad druhé a přijímat lidi takové, jací jsou. Učte je to a dáte jim dobrou školu.
Učte své děti, že neexistuje nic, co nemohou dělat, že víru v nevědomost lze odstranit a že nikdo nepotřebuje nic, než si uvědomit, čím opravdu je. Učte je to a dáte jim dobrou školu.
Tohle všechno je učte svými činy, nikoli pouhými slovy. Neboť děti napodobují to, co děláte a stanou se tím, čím jste vy.
Jděte a učte tyto pravdy své nejen své děti, ale všechny lidi a všechny národy. Neboť všichni lidé jsou vaše děti a všechny národy jsou vaším domovem, když se vydáte na cestu k dokonalosti.
Je na čase ukázat světu nádhernou vizi, vizi všech lidí, kteří opravdu hledali, kteří opravdu milovali a kteří si uvědomovali jednotu Života.
Jakmile si to uvědomíte, nikdy nebudete spokojeni s ničím menším. Jakmile to jednou ucítíte, budete to chtít sdílet se všemi, které milujete.
Neboť tohle je Realita, a ta je naprosto odlišná od vašich falešných představ.
Převzato z www.mojiandele.cz
Když rodiče své děti citově vydírají, není to tolik vidět, jako třeba facka, ale bolest je to minimálně stejně velká!
5. Věty rodičů, které dítě bolí víc než pár facek
12. 05. 2014 Eva Jedelská
Ty mě jednou utrápíš!
Jsi ztracený případ, stejně jednou skončíš v kriminále!
Proč nemůžeš být hodný jako tvoje sestra?
Takové věci byste svému dítěti nikdy neměli říkat. Povíme vám proč!
Mají snad rodiče jen taktně mlčet, když dítě něco vyvede? To určitě ne. Můžou si klidně i zanadávat. Podle psychologa Václava Mertina by ale hned vzápětí měli dát dítěti najevo, že je pořád jejich, že se mezi nimi nic nezměnilo. A ideálně i naznačit řešení, jak bude možné průšvih napravit, případně jak se mu v budoucnu vyhnout. „Je to nepříjemné, že jsi ztratil ty klíče, určitě tě to taky mrzí. Zajdeme spolu koupit nový zámek. A napříště bude možná lepší, když budeš nosit klíče na šňůrce kolem krku.“
|
„Když bylo dceři čtrnáct, jeli jsme s ní jednou na víkend na chatu a vzali jsme s sebou i její kamarádku Petru. Dcera byla celou sobotu mimořádně protivná, dělala scény a kamarádka, se kterou puberta nemlátila tak silně, se snažila vše uklidňovat. V jednu chvíli mi jen tak na půl huby uklouzlo: Proč nemůžeš být aspoň trochu jako Peťa? A nastalo peklo,“ vypráví náš čtenář Luboš.
„Ale víte, co je zajímavé? Přestože je puberta už dávno za námi, tuhle příhodu si dcera pořád pamatuje a dodnes mi občas vyčte, že bych měl radši Petru než ji. Nedávno jí bylo pětadvacet,“ dodává.
Láskyplné vydírání
Lubošova zkušenost dokazuje, jak moc jsou děti na podobné výroky citlivé – a je jedno, zda jde o předškoláka nebo dospívajícího. Jakékoli odpírání rodičovské lásky nebo zpochybňování místa dítěte v rodině považují odborníci za citové vydírání, mnohem horší než pár přes zadek.
„Rodiče tak většinou postupují v dobré víře, že to dělají správně,“ říká dětský psycholog Václav Mertin. Přesto dokážou vypustit z úst hrozné věci. „Kdybych takovým rodičům sdělil, že používají nesmírně brutální výchovný prostředek, nechápali by, jak to myslím. Oni přece mají své dítě rádi a chtějí pro ně jen to nejlepší,“ dodává Václav Mertin.
Foto: ThinkstockNásledky psychického tlaku od rodičů si děti nesou celý život!
Táta o mě nestojí!
I když to tak nevypadá, děti, které něco provedly, trápí pocity viny i bez toho, abyste jim ještě „přitopili“ („Už zase jsi dostal poznámku, podívej se na maminku, jak je z toho smutná. Chceš, aby byla nešťastná?"). Pro ty menší jsou rodiče nejdůležitějšími lidmi v životě – představa, že mamince nebo tátovi působí bolest, je pro ně zatěžující. Malé děti nechápou nadsázku a berou všechno vážně, i to, co dospělí jen tak plácnou („Až se děda dozví, jak zlobíš, už s tebou nebude chtít jezdit na koně!“).
Jak na výchovu
Také vám někdy připadá, že by se obor „výchova vlastních dětí“ měl studovat na vysoké škole? Ale jen klid, dostatečně citlivý rodič používající zdravý rozum by to měl zvládnout i bez diplomu. Pro inspiraci si přečtěte o tom, jak být nejlepším tátou a pro jistotu i o největších výchovných přešlapech.
|
S pocitem zavržení se ale těžko vyrovnávají i starší děti. I tihle velcí suveréni jsou zranitelní a despekt rodičů je krutě bolí. „V té době bych mu to nikdy neřekla, ale táta byl vždycky můj vzor, kterému jsem se snažila vyrovnat,“ svěřuje se Lubošova dcera z úvodu článku. „Když mi tenkrát řekl, že by mě nejradši vyměnil za tlustou Petru, strašně mě to ranilo.“
Foto: ThinkstockVždy je důležité se ke konfliktní situaci vrátit a dítě ujistit, že je milováno
Nepřivolávejte neštěstí
„Na gympl? Se svým přístupem ke škole budeš ráda, když tě vezmou za kasu v supermarketu.“ „Se Zdeňkem sami na chatu? Ani náhodou! Kdovíco byste tam vyváděli, určitě bychom vyhořeli.“ Podobným věšteckým řečem říkají psychologové „sebenaplňující proroctví“.
„Pokud budete dítěti slovně i mimoslovně sdělovat, že mu nedůvěřujete, že je nezodpovědné a neschopné, dost možná se vám časem podaří ho o jeho neschopnosti přesvědčit,“ popisuje nežádoucí mechanismus psycholožka Iva Jungwirthová. Začne se prostě chovat tak, jak se od něj čeká. Aspoň se nemusí snažit!
Třebaže to pro rodiče někdy není snadné, nejlepším výchovným prostředkem je naopak důvěra, ujišťuje psycholožka. Sebenaplňující proroctví totiž funguje i v pozitivním smyslu. „Snažte se potlačit své obavy, že něco nezvládne nebo že jeho selhání bude mít fatální následky. Ovládněte nutkání mít dítě plně pod kontrolou, dávejte mu svobodu a očekávejte, že za ni dokáže převzít odpovědnost. Bez vaší důvěry se zodpovědnosti bude učit těžko,“ uzavírá Iva Jungwirthová.
Také si občas „nevidíte do pusy“? Vyčítají vám děti něco z toho, co jste jim řekli před deseti lety?
6. Dítě je lenoch? Poradíme vám fígle, které ho donutí hýbat se!
Na kolo nejdu, bolí mě nohy, na procházku je ošklivo a brusle mě tlačí. Když je dítě lenoch, vždy vymyslí důvod, proč se nehnout z pohodlí domova. Jak ale potomka přece jen donutit k pohybu?
02. 05. 2014 Zuzana Půrová
Všeho s mírou!
Pokud chcete kromě rodinného sportování dítě navíc přihlásit do sportovního kroužku, nepřežeňte to a nevymyslete mu hned několik sportovních aktivit s denními profesionálními tréninky. „Není dobré zahltit dítě různými sporty, všeho moc škodí. Základ je umět plavat a jezdit bezpečně na kole. Trendy jsou brusle, to už je ale spíš taková nástavba,“ radí David Huf. Pokud vybíráte jiný než sportovní kroužek, nechte se inspirovat a vybírejte z těch originálních.
|
Pavla není extra aktivní sportovkyně, ráda si ale zaplave, projede se na kole. Sedmiletá dcera je po ní, čtyřletý Toník je ale pecivál.
„Je po manželovi, ten sportuje u televize. Toníka jednou bolí hlava, podruhé noha,“ popisuje lenocha Pavla. Je ale nekompromisní, když se jde sportovat, výmluvy nebere. „To potom posloucháme skuhrání a fňukání,“ doplňuje Pavla.
Možná si myslíte, jak nejste sportovně aktivní. Jednou za rok vyrazíte na lyže, a už se považujte za sportovce. Přitom jít na procházku se pro vás rovná mučení, vždyť skoro všude se dá dojet autem! Nedivte se potom, že máte doma lenocha.
Jděte příkladem
„Dítě tak jako ve všem, i ve vztahu k pohybu především kopíruje životní styl rodičů. Pro dítě by přitom pohyb měl být zejména zábavou, základem projevu. Jít na procházku do lesa, zaplavat si v rybníku nebo se projet na kole, na to má snad každý,“ říká vedoucí trenérka ostravské Atletické školky Zuzana Uhrová.
S tím souhlasí i fitness trenér a odborník na zdravý životní styl David Huf. A nabízí fígle, jak na lenivé dítě. Které to jsou?
Vybírejte to nej – Zajděte společně nějaký sport okouknout a vyzkoušet. „Aktivit pro rodiny s dětmi je spousta, rodiče mu ale musí jít příkladem, ne jen mentorovat a potom sedět a koukat na něj,“ míní David Huf.
Stále otrávený výraz... nic ho nebaví... Potomka musíte vhodně motivovat!
Hlavní je bezpečnost
Při pořizování sportovní výbavy si nechte od odborníků poradit, jaká je pro vaše dítě ideální. Pořídit můžete třeba kolo i z druhé ruky, i o něm ale chtějte vědět maximum informací. Základem však není mít nejdražší značku dětské sportovní výbavy, ale ochranné prvky – chrániče a přilbu, a také znát pravidla bezpečnosti. Tedy zásady, jak se chovat na cyklostezce a jak v provozu. Potřebovat ochranné pomůcky bude dítě i v případě, že si vybere nějaký adrenalinový sport. |
Začněte u miminka
-
Najděte vzory – Úspěšní a populární lidé na děti platí. Když uvidí potomek známého sportovce na nějaké sportovní akci na vlastní oči, možná na něj jeho úspěchy zapůsobí a nechá se inspirovat. Hvězdná sportovní kariéra z toho třeba nebude, ale dítě si k pohybu najde cestu.
-
Kolektiv pomůže – Možná je vaše dítě líné, možná ho ale jen nebaví jezdit s vámi na kole a v přestávkách na limonádu poslouchat dospělácké řeči. Máte kolem sebe partu kamarádů s dětmi? Domluvte se a sportujte společně. „Ve skupině dětí, kde se to vaše cítí dobře, se možná spíš nechá přesvědčit ke sportování,“ radí David Huf.
-
Povolte i válení – Je fajn, že chcete, aby váš potomek trávil čas aktivně, dejte mu ale také někdy na výběr, co chce dělat – přispat si, kouknout na pohádku, hrát si. Pokud pro něj každé volno bude spojeno s tím, že něco musí, brzy mu sportování, které by si třeba jinak vážně užil, akorát znechutíte. A je vůbec nutné každou volnou chvíli trávit ve sportovním? I procházka třeba na hrad se přece počítá.
-
Začněte od plenek – Než se dítě samo posadí na kolo, šlápne do pedálů a vyrazí s vámi na výlet, to nějakou dobu potrvá. Pozitivní vztah ke sportu u batolete ale můžete pěstovat ještě v době, kdy sotva chodí. Pořiďte dětskou sedačku na kolo, na bruslích popadněte kočárek a jeďte! Vy si zasportujete, dítě bude venku a ještě si bude zvykat, že čas se dá trávit aktivně.
Slova učí, příklady táhnou. Zapojte do pohybových aktivit celou rodinu
Takhle ne!
Pokud je vaše rodina zatím nesportovní a plánujete třeba rodinný nákup kol nebo kolečkových bruslí, jděte na to každopádně pomalu. Ne tedy tak, že jeden den koupíte nová kola a druhý se vydáte na stokilometrovou túru.
„Je lepší to dávkovat, a až dítě překoná začátky, pohyb si oblíbí. A návyky si ponese do dospělosti,“ míní David Huf. Myslete také na to, že sport by měl dítě bavit. Vy si možná ve volný den jako aktivní sportovec chcete dát pořádně do těla. Náročné trasy a zaměření na výkon ale není pro dítě to pravé a akorát ho od sportu odradíte.
Je vaše dítě příšerný lenoch? Motivujte ho k pohybu, ale hlavně mu jděte příkladem.
8. RODIČŮM - důležité
V těle matky prochází nová lidská bytost celým vývojem fyzické formy na této planetě. Je to nezbytné k uvědomění si své pozice. Během této doby je již vlastní bytost - duše přítomna v těle a učí se od matky reagovat na různé podněty. Je to velice důležité období. Přestože tělo je zejména zpočátku ještě ne zcela podobné člověku, vlastní bytost je již přítomna. DÍTĚ JE PLNĚ VĚDOMÉ A JEHO EXISTENCE V PŘÍTOMNOSTI JE DOKONALÁ. Postupně jak se vlastní tělo vytváří a je už ovlivňováno vnějšími faktory, vzniká potřeba realizovat, se narodit se. V této fázi je znát, zda je vztah, kam dítě přichází, harmonický, či nikoliv. Lidská bytost přichází na svět přesně. Nepřichází ani dříve, ani později, přichází právě tehdy, jak to potřebuje pro svůj vývoj.
Těsně po narození je dítě velmi zranitelné. Otec by měl být vždy přítomen porodu. Ruce otce jsou první, které dítě po porodu drží, a ihned je dává matce. Dítě tak pocítí přítomnost a ochranu (přijetí) od otce a vzápětí přijetí matky, které se projeví přiložením k prsu.Je tím nastartována (změněna) základní komunikace mezi matkou a dítětem, nahrazena komunikace pupeční šňurou. Tak se postupně rozebíhá nový způsob komunikace - kojení. Kojení je jedna z nejdůležitějších forem komunikace dítěte s matkou a s prostředím.
Lidská slova: NE - SPO - KOJENÍ. Nebyli jste dostatečně kojeni svou matkou. Tady vůbec nejde o nějaké látky a živiny, jak uvádí rozumem ovlivněná věda. Kojení je širokospektrální prostředek komunikace. Dítě má na horním patře místo - jakýsi "senzor", jímž s matkou komunikuje. Naopak žena má toto místo na bradavkách. Tím, že má dítě bradavku v ústech, dochází k přenosu informací.
Nejen mateřským mlékem živa je lidská bytost. To je vysvětlení, proč někdy děti vyžadují kojení bez vnějších, rozumových příčin a proč někdy, sotva se přisají, tak se hned odvrátí. Došlo v tu chvíli "jen" ke komunikaci, výměně informací mezi matkou a dítětem. Tak jak si dítě samo říká, jaký obsah mateřského mléka potřebuje, podobně se tímto způsobem i dozvídá, co se děje. Vidí např., že matka pláče, ale nechápe proč - jeho aktuální zkušenost mu nedostačuje na to, aby děj pochopilo. Pak si dítě žádá o přiložení k prsu. Dítě si chtělo třeba jen něco potvrdit. Představte si, jak se asi cítí dítě, které nemá tuto příležitost. Kolik nezodpovězených otázek právě z období věku kojence zůstává uloženo v podvědomí. Třeba odložená miminka v kojeneckých ústavech. Vývoj, kterým lidská bytost - dítě projde v dětství, má přímý vliv na další život. I vy jste byli dětmi.
Pokud po přečtení těchto řádek cítíte nějaké děje "uvnitř" sebe sama, je to znamení, že tato oblast je u vás nevyřešená. Jak opět dosáhnout harmonie?
Zkuste si uvědomit, že odpouštíte své matce, že ona neuspokojila plně vaši biologickou potřebu, pokud se tak stalo. Proto se uvnitř cítíte nespokojení. No a pokud již víte, nečiňte tak svým dětem. Pokud se už tak stalo, omluvte se jim. Pokud nemáte odvahu, učiňte tak v duchu. Opakujte jim tuto omluvu tak často, jak budete potřebovat. Slyší vás a potřebují slyšet pravdu, stejně jako vy.
Další základní potřebou je, aby dítě bylo během prvních let života doslova přilepené na matce. To vidíme u různých domorodých kultur, kde ženy mají svou pozici a nikdo jim neříká, co mají se svými dětmi dělat. Pokud jste ženou, vnímejte své instinkty. Jako matka víte, co máte dělat. Jen dovolte věřit si! Pokud ještě nejste matkou, nemějte strach, z toho, co přijde. Dovolte si vědět, dovolte si využívat mimosmyslového vnímání, které jako žena máte aktivní.
Miminko nevnímá čas. Pokud je odloženo, neví, že tento stav někdy skončí, že vůbec může skončit, že se jedná o přechodný stav, ne o konečný (nekonečný). Proto odložené miminko, pokud aktuálně v přítomnosti potřebuje přítomnost matky nebo otce, prožívá toto odložení jako definitivní a jeho reakce je tedy naprosto přiměřená. Reakce podrážděné zoufalé matky typu: "Proč tak řveš, vždyť já se hned vrátím", je neadekvátní. Miminko žije v přítomnosti. Buď tam matka je, nebo tam není. Nějaké doufání, naděje jsou pro dítě czí pojmy. Pokud matku potřebuje a ona u něj není, tak jí volá. Tím nejpřirozenějším způsobem, pláčem.
Také pláčete, pokud nejste uspokojeni. Pláčete, protože si nevíte rady. Všechno, vzdělání a zkušenosti jsou vám k ničemu, nic nemění situaci, kterou prožíváte. Jste v koncích, rozum je v koncích. Co je pod rozumem? Instinkty. Jaký je prvotní instinkt smyslové komunikace kromě doteku? Pláč. Tak pláčete, vlastně voláte maminku. Potřebujete obejmout. Jistě to znáte.
DÍTĚ TU NENÍ PROTO, ABY SVÉ RODIČE OMEZOVALO, ALE ABY JE UČILO!
ABY SI UVĚDOMOVALI!
UVĚDOMTE SI, KOLIK LÁSKY VÁM DÁVÁ VAŠE DÍTĚ,
JAK BEZMEZNĚ VÁM VĚŘÍ...
Pokud budete tuto přirozenost respektovat, najednou zjistíte, že nemáte méně času, než dřív. Navíc svému dítěti umožňujete spolu s vámi prožívat běžný den, život takový, jaký je. Právě to dítě zajímá! Proto přišlo právě k vám, protože potřebuje vaše životní zkušenosti. Jste to vy, právě vás si vaše dítě dítě vybralo. Nesuďte podle "obecných" norem, jak to má být.
Zabývejte se tím, co potřebujete a přitom mějte dítě u sebe. Dítě totiž ze všeho nejvíce potřebuje prožívat běžný život. Nikoliv být ve svém "dokonalém pokojíku a hrát si s "dokonalými" hračkami. Nevnímejte své dítě jako omezení. Ono vás také tak nevnímá a to by mohlo lépe, než vy. Dítě totiž žije vědomě v přítomnosti. Nechápe zatím čas, řídí se instinkty těla. Ty jsou správné.
Představte si, že si přijdete do této reality užít, hrát tuto velkolepou hru. Vnímate zvuky, barvy, doteky a chcete víc. Chcete poznávat a odhalovat. Používáte své smysly, kterými poznáváte a uvědomujete si hrubohmotný svět. Jste připraveni. Potom přijde vaše ustrašená matka, která se vás bojí i dotknout. Prošla všemi dostupnými kurzy, přečetla všechny doporučené knihy. Zná syndrom "náhlého umrtí kojence" a "dává pozor". Váš pokojík vybavila tím nejlepším, co si mohla dovolit. Kouká na vás jako na zjevení. Kojit přestala po několika týdnech, prý to stačí a moderní strava je plnohodnotná, tak to píšou na letáčku z lékárny. A taky si nechce zničit prsa, manžel by si mohl najít jinou. Máte pod sebou nějakou zvláštní elektronickou věc, která hlídá, jestli dýcháte. Ležíte v tichu svého dokonalého pokojíčku a koukáte na nehybné předměty kolem vás. Všude ticho a tlumené světlo. Matka vybavená informací, že nesmí reagovat na pláč, jinak bude dítě rozmazlené, dovádí tuto dovednost k "dokonalosti", po několika týdnech spolu s odstavením od kojení dává dítě spát do jiného pokoje, než spí ona. Zoufalý pláč miminka, které je přítomné a nechápe čas, naznačuje cosi podivného. Je potřeba vytrvat a v tom pomáhá zásadový otec, který ví, že pravidla je potřeba vštěpovat dítěti od útlého dětství, aby nám pak nepřerostlo přes hlavu. Horor mateřství a dětství se začíná rozbíhat na plné obrátky. Dva ustrašení rodiče, kteří netuší, co se děje a co mají dělat, se řídí vnějšími informacemi. Dítě se to od nich pomalu, ale jistě učí. Postupně zjistí, že přiblížit se k rodičům lze prostřednictvím nemoci. Naučí se vytvářet chronické nemoci, které ho dostanou zpět do očekávané blízkosti rodičů, do náručí matky. Potřebuje dotek, objetí, takže jako první přicházejí různé druhy ekzemů.
Uvědomte si, že pro dítě je přirozené a očekává to, že bude žít vaši každodenní prací. Tím mu dáte víc, než tím, že si na něj vyhradíte denně dvě hodiny, během kterých se mu plně věnujete. Dítě totiž vnímá, že jste uvnitř nespokojení, když si s ním hrajete, protože máte ještě nedodělanou práci. Dítě si to neumí vysvětlit jinak, než že za to může, a pocit viny je na světě. To je chyba. Objímejte své dítě vždy, když to potřebuje.
Respektujte dítě, neočekávejte nic. Zejména nepředjímejte, jaké bude, co bude nebo nebude dělat, jak se zachová v té, které situaci. Chovejte se k němu, jako k vítanému hostu. Své dítě berte jako sobě rovné. Pokud tak nečiníte, berete mu božskou podstatu.
V předchozí době s dětmi bylo zacházeno jako s podřadným člověkem. Nerespektovaly se. Podobné principy chování, přenášíte i vy na své děti. Vždyť si to uvědomte.
Rodič přece ví lépe než dítě, kdy má jíst. Ví lépe, co mu chutná a kolik toho má sníst. Kdy má jít na záchod. Jak má a nemá vypadat jeho výkal. V jakém má být množství. Kdy je toho málo a kdy moc. Kdy a jak má spát. Kdy se má vzbudit a podobně. S čím nebo s kým a jak si má hrát. Přitom právě od dětí se máme tolik co učit.
Vzpoměňte si, jak vás to omezovalo, když s vámi podobným způsobem jednali. Doma, ve školce, ve škole. Vzpomeňte si a uvědomte si své pocity. Máte tu moc toto prokletí zastavit. Zastavit ho pro sebe, pro své děti, pro všechny zúčastěné.
Veďte své dítě přirozenou cestou potřeby, nikoliv podmínkami a příkazy. Velkou chybou je neodpovědět, pokud se dítě ptá, nebo mu odpovědět nějakou hloupost, jen abyste něco řekli.
Uvědomte si, že dítě je tím nejlepším učitelem, kterého můžete mít. Je to úžasná zkušenost, pokud ji přijmete. Dítě s vámi jedná z přirozenosti v úrovni očí. Což mnozí rodiče a zejména prarodiče vnímají jako nedostatek úcty. Dítě se nepovyšuje, ale ani se neponižuje. Pokud mluvíte s dítětem, komunikujte v úrovni očí. Sedněte nebo klekněte si k němu dolů na zem. Nekoukejte svrchu ani ho nezvedejte nahoru k sobě, ztrácí tak pevnou půdu pod nohama, ztrácí tak kontakt se Zemí, s matkou.
Náš vztah s dětmi je ovlivňován naším vztahem s vlastními rodiči. Jde o velmi citlivé téma. Řada lidí se přes něj nedostane a právě v tom je problém. Lidé stále hledají způsob, jak toto téma obejít, jak se sním nezabývat. Přecházejí mezi různými duchovními směry, nebo se uzavřou v nějakém dogmatu. Neustále hledají tu správnou cestu, kde by se nemuseli zabývat svým vztahem se svými rodiči.
Každé dítě má vlastní vztah s oběma rodiči, vlastní trojúhelník. Nenahraditelný, a neslučitelný. Pokud to rodiče nerespektují, dochází k problémům s vnímáním se u jednotlivých dětí. Zejména se objevují problémy na úrovni sebevědomí a sebejistoty. Když čtete tyto řádky, uvědomte si, jak to bylo, když jste vy byli dětmi. Ve vztahu rodičů a dětí hledejme příčiny.
Proto je nezbytné věnovat plnou pozornost dětem. Každá generace může prokletí ve formě výchovy zastavit. Právě vy máte tu možnost, právě teď je ta správná chvíle. Prostě důvěřujte sobě a svým dětem.
"NEBOŤ, KDO JE NEJMENŠÍ MEZI VÁMI VŠEMI, TEN JE NEJVĚTŠÍ."
Lukáš 9:48
Jaký odkaz nám děti přinášejí?
Je to odkaz dokonalosti. Jejich svět je přítomný.
Možná proto mu někdy nerozumíte.
Jak může plakat a hned se smát?
No protože je přítomné.
Nebere si nic z minulosti (pláč), když zrovna prožívá radost (smích).
Děti vás učí, kam jít.
Ukazují vám cestu.
Proberme se a naslouchejme jim!
zpracovala jsem podle knihy Transformace vědomí od Tomáše Keltnera
Více zde: http://www.mojiandele.cz/o-lasce/rodicum/
9. Návod pro rodiče, jak vychovat šťastnou a spokojenou dceru
Výchova dítěte je pro rodiče tím nejzodpovědnějším úkolem, který v životě mají. Cílem všech je jediné - mít zdravého potomka, který dospěje v sebevědomého a šťastného člověka. Dosáhnout takového cíle především u dívek bývá ale náročnější než u chlapců. Mnohé přitom mohou ovlivnit již rodiče svým přístupem při výchově.
středa 18. března 2015, 10:03
Na současné ženy a mladé dívky je ze strany společnosti vyvíjen mnohem větší tlak, než tomu bývalo v minulosti. Ideální žena je podle společenského názoru taková, která zvládne péči o rodinu, bude mít úspěch v zaměstnání a nejlépe bude naprosto spokojená s tím, jaká je.
Nepsané top žebříčky ideálů krásy a dokonalosti jsou ale v poslední době natolik nereálné, že jich málokterá z žen dosáhne. Spokojenost a sebevědomí v životě pak často střídá stres, nespokojenost a obavy z budoucnosti.
Jak ale ochránit dcery před tlakem společnosti, který dříve či později začnou při dospívání pociťovat? Pomoci tomu podle odborníků lze už při výchově v dětství přístupem rodičů.
Přehled některých pravidel, na která by se měli rodiče zaměřit především, přinesl server Independent.
Láska k vlastnímu tělu
Aby byla žena spokojená se svým tělem v dospělosti, je třeba jí vštěpovat podobné pozitivní myšlení již v dětství. Dívka se pak už odmala na svém těle soustředí na to krásné a nemá čas porovnávat se s rádoby ideály krásy, které jsou jí každý den předhazovány v médiích a na sociálních sítích.
Je také vhodné už odmalička vštěpovat dceři, že nemá dát na mínění jiných a má soudit sama sebe podle svých dalších vlastností, ne jen podle vzhledu.
Žádná princezna
U dívek, především pak těch prvorozených, mívají rodiče často pocit, že z nich musí dělat malé princezny. Ty se snaží idealizovat nejen vzhledem a šatníkem, ale i přihlašováním do různých kroužků, kde by pak měly být slečny brány jako ty vždy dokonalé.
Jenže takové pozlátko může být ve vztahu s realitou ve velkém rozporu. Nejedna dívka, která musela být podle rodičů vždy perfektní, v době dospívání mění zcela svou tvář a promění se doslova v rebelku, jen aby mohla dokázat něco sama za sebe. S takovým přístupem se pak těžko buduje solidní základna pro normální život.
Rodiče by proto měli nechat své dcery prosadit svůj vlastní názor a také i dělat chyby. Jedině tak budou mnohem lépe připraveny do „dospěláckého” světa, kde nic není zadarmo.
Přirozený talent
Je také dobré, aby rodiče podporovali dceru v tom, co jí jde samo, do čeho se nemusí nutit. Může to být sportovní, hudební, ale i intelektuální aktivita. Cestou k tomu je samozřejmě přirozený zájem rodičů o to, co dítě baví.
Když se nějaká taková činnost najde, bude mít dívka v budoucnu mnohem menší mindráky z toho, že v ničem není dobrá.
Vztahy v rodině a sdílení informací
Moderní uspěchaná doba se bohužel svým způsobem negativně odráží i při výchově dětí. Mnozí rodiče i přes velkou snahu nemají na své potomky tolik času, kolik by chtěli, a tak se může stát, že se z dcery stane samotář, který nemá s kým sdílet své pocity.
Vzájemná vazba a komunikace mezi rodiči a dětmi je proto více než důležitá. Už odmalička je vhodné vštěpovat dětem (nejen dcerám), aby se nebály svěřovat se svými úspěchy, ale i neúspěchy. Rodič by měl být vždy záchranným bodem, kde dítě najde oporu a pochopení.
Důležitá role otce
V době, kdy je nátlak na ženy ohledně dokonalosti poměrně velký, je o to víc důležité, aby dívka už v dětství měla oporu nejen v matce, ale také otci.
Otcovská láska a podpora mají podle odborníků na sebevědomí dívek velmi výrazný vliv. A mnohdy i větší než ta mateřská. Naučí-li se dívka v dětství, že může trávit čas ve společnosti muže (mužů) bez jakýchkoli podmínek, pomůže jí to v navazování vztahů v budoucnu.
Mluvte o sexu
První sexuální poznatky a vlastní zkušenosti jsou pro vývoj dívek neméně důležité. Rodiče by neměli rozhodně čekat na okamžik, až dítě přijde samo s prvními dotazy, případně až se o sexu začne učit ve škole. V té době totiž už má nejedno dítě zkušenosti (a to i nepříjemné) s erotickými obrázky, nebo dokonce videi, aniž by to rodiče vůbec tušili.
První krok by tak měl při vysvětlování ohledně sexu udělat vždy blízký člen rodiny. Znalosti získané z filmů pro dospělé totiž mohou mít fatální vliv na to, jak bude dívka vnímat sex v dospělosti. A jak k němu také bude přistupovat.
10. Jak vybrat vhodnou knihu pro pravidelné předčítání dětem
Dětské zábavě dnes vládnou moderní technologie v podobě počítačů, chytrých telefonů, tabletů, televize a internetu. Ani jedno z toho ale dítě neobejme, nepřitulí se k němu a neodpoví na jeho dotazy. Komunikační dovednosti dětí tak začínají váznout, a to nejen mezi nimi a rodiči, ale také kamarády či učiteli. Stačí dvacet minut denně a vše může být jinak. Společný čas strávený nad dobrou knihou činí doslova zázraky.
pondělí 23. března 2015, 12:01
Každý z nás si uvědomuje, že čas strávený při čtení knih a povídáním si je to nejlepší, co pro své děti můžeme udělat. Nejlépe se tak prohlubují vzájemné vazby, roste vzájemná důvěra, dítě se cítí v bezpečí, důležité a milované. Navíc se u něho rozšiřuje slovní zásoba, myšlenkové obzory a pozitivně si utváří závislost na knihách. Díky čtení tak budou děti schopny i kritického myšlení a dokážou si z nepřeberného množství informací vybírat to podstatné pro život.
Některé účinky se projeví ihned, některé ve svém důsledku až za několik let, některé ještě později. Ale všechny budou veskrze pozitivní.
„Navíc nejde jen o to, že rodič dítěti předává znalosti a učí jej čtenářským návykům pro celý jeho další život. Zásadní je ten exkluzivní a krásný čas, kdy rodiče a děti jsou pospolu a díky tomu se buduje silná emoční vazba táty nebo mámy s dcerou či synem,“ vysvětluje Eva Katrušáková z obecně prospěšné společnosti Celé Česko čte dětem.
„Kdysi rodina trávila čas u stolu a všichni si navzájem povídali, pak přišel do rodiny nový člen, televizní přijímač. Ale i v té ‚televizní‘ době ještě celá rodina sedávala kolem TV přijímače v jednom pokoji a povídala si. Dnes je to tak, že jsme všichni doma, ale každý sedí u vlastního počítače, displeje mobilního telefonu, televizního přijímače, tabletu a nekomunikujeme. Vlastně komunikujeme, ale tak, že si z pokoje do pokoje píšeme e-maily nebo vzkazy. Předčítáním se to jakoby částečně vrací k tomu původnímu modelu, kdy spolu členové rodiny hovořili a trávili více času společně,“ dodává Katrušáková.
Společné čtení až do dospívání
Řada rodičů chybuje, že přestává s předčítáním v okamžiku, kdy dítě začne číst samo. Ve skutečnosti bychom v něm měli pokračovat. Zprvu tak dítě podpoříte v jeho snažení, které musí v počátku výuky čtení vyvíjet, a posléze se z toho může stát rituál, kdy se ve čtení vždy vzájemně vyměníte. „Znám rodiny, kde se dětem četlo až do 18 let. Členové rodiny se mezi sebou střídali a děti četly rodičům a prarodičům. Jde o ten společný čas a o to, že skrze příběhy literárních hrdinů se rodiče dostávají blíže i k dospívajícímu,“ uzavírá Eva Katrušáková.
Jak vybírat vhodné knihy pro pravidelné předčítání dětem |
jsou na ně zaměřeny a jsou pro ně zajímavé; |
pojednávají o něčem, co je pro jejich zdravý rozvoj podstatné nebo díky čemu se naučí něco důležitého pro život; |
jsou napsány či přeloženy vytříbeným mateřským jazykem; |
učí je racionálně myslet; |
poskytují jim znalosti, případně smysluplnou zábavu; |
rozvíjejí jejich dobrý vkus a smysl pro humor; |
šíří úctu k jiným dětem, lidem a ostatním živým bytostem, zvířatům, přírodě, zemi, uznávaným společenským normám a zákonům; |
jsou přiměřené jejich věku a citlivosti, nesmějí v nich vzbuzovat strach a neklid; |
obsahují pozitivní morální odkaz a propagují vzorce správných postojů a chování; |
rozvíjejí jejich estetické vnímání; |
formují jejich optimistický postoj k životu, sebedůvěru a kladný přístup ke světu; |
neutvrzují v nich negativní stereotypy chování související s pohlavím; |
nevzbuzují v nich sklony k zápornému společenskému chování a předsudky |
Více zajímavých informací na www.celeceskoctedetem.cz.
Nivea originální pohádky s půvabnými ilustracemi – od německého spisovatele Uda Weigelta. Pohádkovou edici tvoří čtyři ilustrované varianty – hlavními postavami příběhů jsou malý chlapec „Čenda“, jeho sestra „Bětka“, malá nezbedná víla a plyšový králík, který umí mluvit a má překvapivě praktický pohled na život. Příběhy jsou poutavé, zábavné a přesto přinášejí hluboké poslání a ukázku pozitivních životních hodnot. Navíc představují jedinečný a kouzelný moment „krémové pusinky na nosík“ jako rituál, kdy pomocí krému Nivea jedna postava o druhou pečuje a dodává jí pocit bezpečí. Pohádky jsou určeny především dětem ve věku od 2 do 6 let, jsou ale napsány tak, aby se líbily i starším dětem a dospělým. Lze zdarma stáhnout na nivea.cz.
Skřítek Nils – Astrid Lindgrenová – Nové, dosud nevydané příběhy Astrid Lindgrenové. Osm neobyčejných příběhů o dětech a jejich kamarádech z pohádkového světa. Skřítkovi, který umí kohokoliv zvětšit či zmenšit, o nudící se princezně, kterou teprve malá holčička naučí si hrát nebo o Petrovi, který nevěří na lupiče, ale musí před nimi uhájit babiččin náhrdelník.
FOTO: Albatros (4x)
Medovníček na cestách – Jan Lebeda – Skřítek Medovníček žije u řeky Modrávky, kterou má stále raději, a zažívá tam spoustu dobrodružství s novými i starými kamarády. Dokonce se vydá na dalekou cestu až k severnímu moři, učí se plavat a začne pěstovat tulipány, které se mu zalíbily na jeho cestách. Pokračování oblíbených příhod malého skřítka zdobí jako obvykle půvabné obrázky Zdeňky Študlarové.
FOTO: Nakladatelství Brána (2x)
Malované pohádky – Olga Franzová – Jedenáct známých pohádek je předkládáno jako komiks pro nejmenší „čtenáře“. Děti si mohou prohlížet obrázky a samy s jejich pomocí vyprávět příběh: zopakovat ten, který už slyšely, anebo vymyslet úplně novou pohádku podle vlastní fantazie. Texty pod obrázky slouží k připomenutí pro rodiče a všechny dospělé, kteří už pohádky pozapomněli. Vyprávějte pohádku svými slovy.
Matýsek a Majdalenka kouzelné čtení pro nejmenší – Marie Kšajtová a Inka Rybářová – Vaši kamarádi z časopisu Báječná školka Matýsek a Majdalenka nezahálejí! Připravili si pro vás již čtvrtou knížku pohádek a komiksů. Prožijte s nimi nová dobrodružství a přečtěte si, jak v Písmenkově vařili sněhovou kaši, jak cestovali na slet čarodějnic nebo jaké to bylo, když na jaře potkali loužáky.
FOTO: Fragment (6x)
Hurvínkova cesta – Hurvínkova cesta do Tramtárie – Denisa Kirschnerová a Martin Klásek – Kam se to ti dva zase dostali! Stačilo jen, aby se Hurvínek trochu nastydl, Mánička mu předčítala z pohádkové knížky a už to celé začalo. Ocitli se totiž v zemi plné žíznivých květin, kde vládla protivná princezna Gerbera. Ještě se ani nestačili rozkoukat a už jim uvěznila Žeryčka! Jak si s tím oba poradí? Musí nejdříve splnit několik úkolů, ale jak už to v pohádkových příbězích bývá, všechno dobře dopadne.
Julinka – Julinka a její zvířátka Chůvy v akci – Jmenuju se Julinka a až budu velká, chci se stát zvěrolékařkou. Vypuklo jaro a všechna zvířátka na farmě mojí kamarádky Míši budou mít mláďátka. Já se Zuzkou smíme u Míši celý týden zůstat a o zvířecí miminka pečovat. Staráme se o malé jehňátko a taky o roztomilá kuřátka a kachňátka, která se právě vylíhla. Hrozně netrpělivě ale čekáme na to, až se krávě Belle narodí telátko! Bude to kluk, nebo holka?
Tajuplné případy detektiva Foxe – Pavla Šmikmátorová – Dobrodružný sešit s úkoly a komiksy – známý inspektor Fox vyzývá všechny malé detektivy ke spolupráci při řešení deseti zapeklitých případů. Tentokrát se vydáme za dosud nevysvětlenými záhadami, jako je UFO, lochneská příšera, bílá paní, duchové, bermudský trojúhelník a mnohé další. Součástí jsou rébusy, komiksy, úkoly, testy pozornosti i skládací detektivní zápisník k vystřižení.
FOTO: Cpress
Klementýnka a bláznivý týden – Sara Pennypackerová – Klementýnka, bezelstná třeťačka s dobrým srdcem a talentem na průšvihy, nemá úplně nejlepší týden. Všechno začalo tím, že byla ve škole vybrána mezi účastníky výtvarného projektu (a osvobozena od psaní čtenářského deníku). Kdo mohl tušit, že se ta úžasná událost změní v divoký kolotoč bláznivých událostí? Proč jen chtěla kamarádce Margaretě pomoci s jejím problémem s lepidlem ve vlasech?!
Hrdinové z Dračí ulice Noční vetřelec – Christian Humberg a Bernd Perplies – Tři děti, jeden drak a spousta dobrodružství. V Bondingoru, hlavním městě království Mintaria, bydlí pospolu elfové, lidé, trpaslíci a příslušníci dalších rozličných národů. Už tak neklidné město začnou děsit útoky záhadné noční příšery, která přepadává obchody a skladiště s jídlem a sežere všechno, na co přijde. Nechává za sebou jen rozbořené domy a nepořádek. Nebojácná trojka, kamarádi Tomrin, Hanissa a Sando, vymyslí ve svém úkrytu v Dračí ulici dokonalý plán. Pod rouškou tmy a vybaveni kouzelnými pomůckami se vydávají po stopách netvora, odhodláni nočního žrouta vypátrat a polapit.
Atlas strašidel - atlas výskytu domácích strašidel v Čechách, na Moravě a ve Slezsku pro odbornou, širokou i dlouhou veřejnost – Kouzelná příručka nevšedních strašidel, která se kolem nás rojí, aniž bychom o tom měli potuchy. První část knížky je pro všechny (i pro slabší povahy), ovšem ta druhá je pouze pro otrlé. Poznáme strašidla městská, venkovská, bytová i lesní a dozvíme se, jak je případně zastrašit a jak s nimi dál naložit.
Atlas zvířat – Tomáš Tůma – ta nejzajímavější zvířata všech sedmi světadílů přináší atlas zvířat pro malé čtenáře od šesti let. Sedm světadílů na sedmi rozkládacích mapách spolu s třinácti přiloženými knížečkami představuje téměř dvě stě těch nejatraktivnějších zvířat z celého světa, typických zástupců každého kontinentu.
FOTO: B4U Publishing
Obrázkové čtení Staré řecké báje a pověsti – Stateční hrdinové, mocní bohové a nejznámější příběhy z řecké mytologie v obrázcích, s nadsázkou a humorem. Řecké báje a pověsti by měl znát každý kluk či holka. V této knize prastará vyprávění ožívají, mění se v zábavné příběhy a děti si je tak snadno zapamatují. Prométheus, Herakles, Perseus a Andromeda, Daidalos a Ikaros, Odysseus, O trojském koni… a mnoho dalších.
Robinson Crusoe – Jana Eislerová a Antonín Šplíchal – Příběh o nejslavnějším trosečníkovi je převyprávěný tak, aby mu s pomocí krásných ilustrací porozuměly děti.
Hvězdy pražské zoo – Jiří Dědeček a Emma Pecháčková – Jak je neznáte, co jste o nich nevěděli a co jinde nenajdete – v hravé knížce pro celou rodinu se vám představí tři desítky zvířat z pražské zoo. Přestože se narodila v zajetí a volnou přírodu nepoznala, přesvědčíte se, že jsou to všechno výrazné osobnosti. Oblíbený lachtan Meloun, milá gorila Bikira, mlsný medojed Čert... Dozvíte se, jakou mají povahu, jak se chovají k sobě navzájem i jak se o ně jejich chovatelé starají. Originální knížka plná fotografií, ilustrací Alžběty Zemanové, bláznivých básniček Jiřího Dědečka a kvízů vychází ve spolupráci se Zoo Praha.
11. Proč děti nerady uklízejí své pokoje
Pro dospělé obrovský nepořádek, pro malé děti systém, kterému rozumí a dobře se v něm orientují. I tak by měli dospělí na konání svých dětí pohlížet. A něco na tom bude. Protože jak jinak si vysvětlit, že neustálé prosby, kárání, tresty nepomáhají, přestože se děti jinak chlubí vysokou inteligencí a šikovností.
pondělí 23. března 2015, 10:02
Autorka evropského bestselleru Zkoušeli jsme všechno Isabelle Filliozatová to vysvětluje tak, že rodiče považují věci za uklizené, když jsou srovnané ve skříních, a tedy na svých místech. Děti však všechny tyto věci potřebují mít na očích, tudíž je vnímají uklizené na těch místech, kde je položily. Samy se neorientují v šuplících a skříňkách a obvykle k tomu potřebují rodiče, což jen upevňuje jejich závislost na nich. Nemohou být tak samy sebou a i ke hře vyžadují rodičovskou asistenci.
Naopak když mají děti věci na očích, mnohem víc si s nimi i bez rodičů vyhrají. Na uklizené hračky velmi rychle zapomínají.
Navíc mnohým dětem nepořádek prospívá, podle několika vědeckých studií mají bordeláři o několik bodů vyšší IQ než ostatní. Jejich výhoda spočívá v komplexnosti. Rozházené věci totiž poskytují vizuální stimulace, mozek vytváří spojení, zatímco pohled přechází z jedné věci na druhou. Vidí je vpřed, za, pod, nad... prostě všude. V podstatě tak mají větší přehled a lépe se orientují než ostatní.
Pokud tedy rodiče chtějí děti naučit uklízet, pak tak musí činit ve formě zavedení pořádku do nepořádku a to všechno ještě přizpůsobit konkrétnímu věku dítěte.
K vlastnímu úklidu je tedy nejprve důležitý nepořádek. Rodič pak musí zapomenout na všechny donucovací metody a jen se vžít do role pomocníka a učitele.
Jak učit malé dítě pořádku podle Isabelle Filliozatové |
V prvním roce – rodič dítěti jen ukazuje – „Panenky jdou spinkat do téhle krabice, kostky do téhle, knížky do skříňky.“ |
Ve dvou letech – rodič dává dítěti na výběr – „Chceš začít sbíráním knížek, nebo autíček?“ |
Ve třech letech – rodič nabízí svou pomoc – „Já uklidím plyšáky a ty kostky, anebo ty uklidíš plyšáky?“ |
Ve čtyřech až šesti letech – rodič dává jen jeden pokyn – „Nejdřív dej knížky do poličky, já se pak vrátím a budeme pokračovat.“ |
Ve čtyřech letech dítě již může uklízet samo, ale rodiče by si měli uvědomit, že ještě neudrží delší dobu pozornost. Čím kreativnější dítě je, tím je pro něj horší v klidu uklízet. I úklid se velmi rychle změní ve hru, která dítě natolik zaměstná, že na původní důvod – úklid –, rychle zapomíná. Proto pokyn rodiče udrží skutečně jen pár minut a není dobré mu to zazlívat.
Jediným řešením tak je dát dítěti vždy jen jeden pokyn, který může zvládnout za pár minut, a jakmile to udělá, tak dát zas další pokyn. Když řeknete: ukliď si pokoj, a za 10 minut přijdete, tak obvykle dítě s úklidem ani nezačne. Nedokáže se rozhodnout s čím začít, a tak si jednoduše začne opět hrát. Proto je zapotřebí začít s jedním úkolem ve stylu – „Všichni plyšáci patří do kapsáře,“ když po chvíli přijdete, pak dítě pochvalte a zavelte: „A teď panenky...“
Po každém splněném úkolu by měla přijít pochvala, a pokud se jedná o velký úklid, pak nezapomínejte na pauzu a nějakou tu zábavu. Pokud máte hravé a tvůrčí dítě, budete se muset smířit s tím, že uklizený pokoj mu příliš dlouho nevydrží, ale je otázkou, zda v životě s naklizeným pokojem bude šťastnější.
das, Novinky
12. Otec uspí dítě jednoduchou metodou za pouhých 40 sekund
Ženy si často stěžují, že muži nemají ani ponětí o tom, jak je těžké uspat kojence. Mnoho pánů na této planetě se skutečně této zkušenosti obratně vyhne. Nikoli však Australan Nathan Dailo, který je důkazem toho, že muži mohou vnést do výchovy dětí kreativní přístup. Svého tříměsíčního syna dokáže uspat během čtyřiceti sekund jen s pomocí papírového kapesníku.
Dailo ukázal proces uspávání syna Setha celému světu na videu, které natočil. V klipu chlapci jednoduše přes obličej shora dolů přejíždí papírovým kapesníkem. Využívá tak instinkty dítěte, které automaticky zavírá oči. Po několika opakováních se chlapci oči už neotevřou ani po stažení kapesníku z obličeje. A je vyhráno. Dítě spí.
Ačkoli tato metoda není ničím převratným a mnohým rodičům je jistě dlouho známa, pro spoustu lidí to byla novinka. V komentářích pod videem totiž Australanovi hojně děkují za to, že jim pomohl.
„Jsem si jistý, že každý rodič zkouší nové věci, aby svého prcka uspal. Koukejte, jak já a moje žena dokážeme našeho tříměsíčního chlapečka Setha uspat do minuty jen kouskem papírového kapesníku,“ uvedl Dailo. V průměru prý dítě potřebuje deset až dvacet přetažení.
http://www.zdravi4u.cz/duse-psychika/5190-7-typu-inteligence
Jako první vyslovil myšlenku, že každý z nás má přinejmenším sedm typů inteligence Howard Gardner, autor řady významných teorií na téma inteligence, učení a práce mozku celkově. Inteligenci definuje jako soubor dovedností, které umožňují jedinci vyřešit skutečné problémy nebo obtíže, s nimiž se setkává, a pokud je to třeba, dosáhnout účinného výsledku.
Inteligence také umožňuje problémy nacházet nebo vytvářet a tím klade základy pro osvojení si nových vědomostí.
Strukturu inteligence označil jako sedm relativně nezávislých typů, kde každá má svůj vlastní průběh vývoje - každá má své poklesy i vrcholy.
Každý typ působí z jiné oblasti mozku a vyskytuje se ve všech kulturách. Rozdělení těchto typů umožnilo žákům při studiích možnost volby varianty, kterou budou daný jev vnímat a řešit. Způsob zachycování informací z hlediska 7 typů rozšiřuje standardní rozdělení prostřednictvím smyslů na zrakové, sluchové, pohybové a dotykové. Informace, které již jsou v mozku uloženy, jsou zkoumány dle významu vstupu a tento význam je dále důležitý při reakcích k okolnímu světu. Toto se stalo pro Gardnera základem pro zkoumání procesu zpracovávání informací přicházejících ze všech lidských smyslů.
Druhy inteligence:
-
LOGICKO - MATEMATICKÁ inteligence
Základní funkcí tohoto typu je chápání okolního prostředí jako světa čísel a znaků, vyznačuje se snahou o věčné konfrontace se světem předmětů, jejich přerovnávání, odhadování jejich množství.Vše je uspořádáno ve vztahu k číselným operacím. Tento typ se projevuje velmi brzo, nad smyslově - pohybovou oblastí má převahu čistá abstrakce, logika a věda. Děti nadané tímto typem počítají aritmetické příklady rychle z hlavy, dávají otázky - Kde končí svět? Kdy začal čas? Rádi hrají logické hry, milují strategii a vymýšlejí různé experimenty.
-
JAZYKOVÁ inteligence
Tento typ je velmi důležitý především pro školu, kde tvoří celých osmdesát procent šance na úspěch. Bez tohoto nadání se stává škola bolestivou a frustrující. Zástupci této skupiny rádi čtou, píší a luští křížovky a hádanky. Není pro ně problémem používání fantazie pro vymýšlení různých příběhů a mají v oblibě nesmyslné rýmy a jazykolamy.
-
PROSTOROVÁ inteligence
Podstatou je schopnost představy čehokoliv. Je zde schopnost přesného vnímání vizuální stránky světa, a tento vjem si kdykoliv vybavit i bez pomoci příslušného fyzického podnětu. Spolu s jazykovou inteligencí tvoří důležitou složku inteligence určenou pro zapamatování a vnímání problémů. Pro lidi s tímto typem je důležitější než psané slovo či vzorce přesná prostorová představa. Děti takto nadané tráví volný čas uměleckými aktivitami, mají zrakové představy při přemýšlení a snadno se orientují v mapách a schématech. Dokážou kreslit přesné podoby věcí nebo lidí a je u nich časté denní snění.
-
TĚLESNĚ - POHYBOVÁ inteligence
Je schopností vysoce ovládat pohyby těla, tělo používat jako sebevyjádření, dokázat obratně ovládat předměty vyžadující cit. Dětí se projevují vynikáním při soutěžích zaměřených na sport, neustále se pohybují a nevydrží chvíli v klidu. Rády provozují nejrůznější sportovní aktivity a dovedně napodobují mimiku, gesta a pohyby ostatních lidí.
-
HUDEBNÍ inteligence
Je to typ projevující se ze všech ostatních nejdříve a je od nich nejvíce oddělen. Zahrnuje schopnost zvládnout intonaci, melodii, rytmus, tóny a skladbu. Dokáže vykompenzovat slabší jazykovou paměť přeložením řeči do rytmických vzorců. Je pro ně těžce stravitelné monotónní vykládání. Takto nadané děti hrají na hudební nástroj, pamatují si melodie písní, potřebují hudbu pro učení a zpívají si pro sebe.
-
INTRAPERSONÁLNÍ a INTERPERSONÁLNÍ inteligence
Oba tyto typy jsou mnohem pestřejší a také více závisí na kultuře než předchozí typy. Důležitost těchto typů se projevuje v dobách války, utlačování, hospodářské krize, hladomoru a katastrof. V právě tyto období se musí řešit události, které jsou neopakovatelné a vyžadují činy. Intrapersonální inteligence představuje schopnost zkoumat a poznat vlastní já, své pocity, nutnost porovnávat tlak okolních lidí se svým rozhodujícím jednáním. Za každé situace usměrňovat své pocity a vystupování nebo rozhodování. Děti se projevují silnou nezávislostí, silnou vůlí, vždy mají vyhraněné názory, jdou cestou vlastního stylu a rádi jsou sami. Interpersonální inteligence představuje schopnost vnímat pocity jiných lidí, rozlišovat jejich nálady, temperamenty, cíle a záměry. Je zde schopnost podle svých potřeb ovlivnit skupinu lidí, stávat se přirozenými vůdci. U dětí se projevuje velkým množstvím přátel, působí jako rodinní usmiřovatelé a mají velké množství mimoškolních aktivit.
14. JAK VYSVĚTLIT MALÉMU DÍTĚTI, ŽE MÁ V SRDCI SVĚTLO A LÁSKU?
https://www.youtube.com/watch?v=Oq3PmQUyEGQ
15. Koupající se miminko
https://www.youtube.com/watch?v=OPSAgs-exfQ#t=145
Dětská hysterie je docela rozšířený problém. Prakticky snad neexistuje rodina, která by se někdy s podobným záchvatem u dítěte nesetkala. Je to opravdu velmi náročná situace a každý by se jí rád vyhnul. Přitom jsou to často právě sami rodiče, kdo svým chováním hysterický výstup dítěte vyprovokuje. Jak se tomu vyhnout?
K projevu dětské hysterie můžete mít různý vztah:
-
Vyvolávají ve vás pocit bezmoci.
-
Probouzejí ve vás strašlivou lítost a soucit.
-
Štvou vás.
-
Unavují vás.
-
Děsí vás.
Ale docela jistě z nich nemáte radost.
A už vůbec samozřejmě nechcete napomáhat tomu, aby se hysterické výstupy staly něčím u vašeho dítěte obvyklým.
Přitom stačí udělat jedinou z devíti chyb a pravděpodobnost dětských hysterických výstupů, jako něčeho v rodině obvyklého, bude velmi vysoká. Pokud se vám náhodou podaří udělat ne jednu, ale hned několik takových chyb, smutnému výsledku se nevyhnete.
Které chyby rodičů vedou k dětské hysterii? Podívejme se na ně:
Chyba č.1: Dovolovat dítěti vše
Samozřejmě, že jste obecně proti tomu, aby dítě mohlo všechno. Chcete mu však také porozumět, chcete chápat jeho přání. A ta jsou tak upřímná, tak silná, že nevyplnit je se zdá být přímo zločinem.
Takže? Takže plňme jakékoli dětské přání! Plnění přání dítěte je zárukou štěstí a potvrzením jeho jistoty o rodičovské lásce. A jestli snad jeho přání není zrovna moc užitečné a správné, ať se samo přesvědčí o tom, že udělalo chybu!
Je to správné?
Rozhodně ne!
Jestliže dětské vrtochy, často i zcela náhodné, nenarazí ani na ten nejmenší odpor, dítě, i když se to může zdát podivné, necítí rodičovskou ochranu. Vždyť vlastně samo rozhoduje o tom, co potřebuje – rodiče pouze plní jeho vůli. Břímě takové odpovědnosti je pro malého človíčka příliš těžké. Důsledkem je nervozita, neklid a hysterické výstupy.
Chyba č. 2: Nedovolovat dítěti nic
Přístup je zcela opačný předchozímu. Často ho i vystřídá, když rodiče naplno pocítí důsledky chyby č. 1. Dítě je malé. Naprosto nechápe, co je pro ně nejlepší a nejužitečnější. Jeho rozhodování proto nemůže být hned správné. Na své si přijde i vaše touha někoho ovládat. Takže všechno rozhodujete za něj a děláte podle sebe a nesmělé dětské pokusy udělat něco po svém zarazíte hned v počátku. I když jde třeba o úplné maličkosti.
-
Ty chceš červené šatičky? Červená ti nesluší, vem si ty modré.
-
Snedl jsi chleba s máslem a mléko už pít nechceš? Mléko je zdravé na zuby a ty neodejdeš, dokud ho nevypiješ.
A tak dále a tak dále.
Mléko je určitě zdraví prospěšné a červená každé dětské tvářičce opravdu nesluší. Ale dítě spoutané ustavičnými zákazy a pokyny se dříve nebo později pokusí tento dusivý rámec rozbít. Jak? Tím nejjednodušším způsobem, tím, co při své dětské bezmoci může – scénou. A jestliže jeho pokus nemá úspěch, je nervový výbuch jistý a další scény zaručeny.
Chyba č. 3: Nedůslednost
Všichni jsme živí lidé. Dnes se cítíme dobře, zítra to nemusí být ono. Dneska se nám něco daří a zítra v tom budem plavat. Jeden den je pohoda, další velké problémy. Nejsme roboti a nemůžeme se chovat stále stejně. Proto i k dítěti se chováme různě. Jednou jsme trpěliví a shovívaví, jindy kvůli maličkosti vybuchneme. Dnes to nechceme s videem přehánět, ale zítra máme plno práce a budeme rádi, když nějaký ten kreslený film navíc dítě chvíli zabaví.
Samozřejmě, nejsme přece roboti. A dítě to musí pochopit …
Ne, nemusí!!!
Dítě není schopno uhodnout, proč jednou se chováte tak a podruhé docela naopak. Rodiče jsou pro dítě vzorem chování. Formují hranice toho, co se smí a co se nesmí, životní řád, pravidla chování. Co nastane, jestliže je příklad ovlivňován ustavičnými změnami a pravidla jsou každou chvíli jiná? Dítěti bude v životě chybět jasný řád a stabilita. Výsledek – hysterie.
Chyba č. 4: Nedodržování denního režimu
Dítě nechodí do školky, bylo by tedy divné trápit ho nějakým pevným rozvrhem dne. Nebo třeba i do školky chodí, ale teď je víkend, v pondělí a úterý je svátek… A vůbec, rozvrh je otrava, je jasné, že život s ním je nudný. Dopřejme sobě i dítěti pár dnů bez něho…
Možná, že sami se bez rozvrhu krásně obejdete. I bez nějakého plánu plníte dobře své povinnosti a daří se vám naplno odpočívat. Jestliže však pevný režim nemá dítě, nemá ani pocit životní stability. Dítě neví, podle jakých zákonů existuje a řídí se jeho svět a jsou-li ty zákony platné všude. Krom toho bez pevného řádu stravování a spánku velmi rychle nastupuje únava a fyzická nepohoda. To je pro dítě neúměrná zátěž.
Psychická a fyzická nepohoda dítěte nevyhnutelně vede k hysterickým projevům.
Chyba č. 5: Videa a hry bez omezení
Každé dítě miluje animované filmy. Vydrží u nich v kteroukoli denní dobu a donekonečna. Pamatuje si zápletky, poznává oblíbené postavičky. Totéž platí o počítačových hrách. Nabídněte dítěti tuhle zábavu jednou jedinkrát a vydrží u ní celé hodiny.
Kdo by mohl co namítat? Vždyť se rozvíjí paměť, projevují se první záliby… A neskrývejme si také, že pro vás je to velká výhoda, když dítě sedí jako přibité před obrazovkou a dá vám pokoj.
Jenomže ono rozvíjení, které přinášejí animované filmy nebo počítačové hry, je velmi, velmi pochybné. Zatímco škody jsou zcela konkrétní. Jakýkoli animovaný film, tím spíše pak počítačová hra působí velmi silně na pocity dráždění, které i bez tohoto škodlivého vlivu v nezralé dětské nervové soustavě převažují nad brzdným systémem. Předrážděné, hyperaktivizované dítě hledá pro svůj stav vybití, východisko. Nachází je v hysterických scénách.
Chyba č.6: Podřizovat se dětské hysterii
Dítě něco moc a moc chce nebo nechce a ječí už 15 minut. Je vám ho líto? Možná jste někde venku a je vám trapně před lidmi kolem… Nebo už jste tím řevem dočista zmožení. Ať je to jak chce, dál už ten nekončící jekot snášet nedokážete – a plníte přání dítěte.
Od tohoto okamžiku dítě chápe jednu věc: jeho křik je silnější, než vaše vůle. Hysterické výstupy máte zajištěny.
Chyba č. 7: Křičet na dítě
Dítě vás opravdu rozzlobilo? Špatným chováním, nešikovností, nedbalostí nebo právě hysterií? Nejen že jste se rozzlobili, ale začali jste na ně ve svém hněvu křičet?
Možná měl váš řev okamžité výsledky a dítě neprodleně splnilo, co jste mu nařizovali (zakazovali). Avšak svým příkladem dáváte dítěti účinnou lekci křiku. Nepochybně si z vás vezme příklad. Nikdy na děti nekřičte.
Chyba č. 8: Neovládat negativní emoce
A co když je dítě ve věci takříkajíc nevinně? Když jste se zkrátka jenom spálili o troubu, rozbili talíř nebo šlápli kočce na ocas? Zaspali do práce nebo něco nemůžete najít? Ovládáte v takovém případě své negativní emoce, nebo je necháte pěkně hlasitě bouchnout? Hlasitě nadáváte, hádáte se, házíte věcmi, práskáte dveřmi, pláčete?
Dítě vás samozřejmě nebude odsuzovat pro hysterii. Buďte si však jisti, že vaše chování pozoruje a ukládá do paměti.
Chyba č. 9: Nevšímat si dítěte
Máte plno práce? Dokonce strašně moc? Samozřejmě, že o dítě se staráte, dbáte na jeho bezpečí, zdraví i pohodlí. Copak ale můžete při všech těch nekončících povinnostech ještě věnovat čas na nekonečné dětské hry? Copak máte dost sil na nekonečné žvatlání a věčné proč?
Jen se věnujte své práci. Dítě si bude hrát i samo. A žvatlat přestane, když jste tak unavení. Nakonec si zvykne. Začne si samo hrát, zmlkne.
Ale nedivte se, až propuknou „z ničeho nic“ hysterické scény. Vaše dítě ještě doufá, že vás od vašich důležitých záležitostí přece jen přitáhne k sobě.
Chyby, o kterých jsme tu mluvili, jsou velmi časté. A cena za ně je velmi vysoká.
Důsledky vaší přehnané autoritativnosti, zbytečné přísnosti a sekýrování, nedostatku zdrženlivosti a sebeovládání a přílišné zaneprázdněnosti jsou dětská nervozita a hysterické scény.
Vyhnout se těmto smutným výsledkům je ve vašich silách. Ceňte si svých dětí – nebudou jimi dlouho. Chápejte je, važte si jich a milujte je. Zachovejte klid, neponižujte dítě a nikdy nekřičte.
Věra Korechová
|