7. Milostné vztahy - Jeshua prostřednictvím Pamely Kribbe
6. Andělská terapie pro rozchody s Doreen Virtue
5. Miluješ mě? MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
4. Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu – I. díl
3. Jak udělat z dobrého manželství skvělé? Stačí k tomu 6 kroků! - 30. 04. 2014 Lucie Müllerová
2. Pět kroků, jak si ve vztahu přestat stěžovat a začít si vážit života
1. Pavel Karpeta – PRAVIDLA SOUŽITÍ DVOU VNITŘNÍCH BYTOSTÍ VE VÁS
25. Šest věcí, které mohou znamenat víc než slova „miluji tě”
Dávat najevo své city a říkat nahlas „miluji tě”, není pro mnohé z nás nic jednoduchého, zvlášť se to od nás očekává. Svou lásku ale můžeme dát najevo i svými činy, které v konečném důsledku mohou znamenat mnohem víc než slova. Což potvrzuje i na svém blogu psychoterapeutka Tamara Masonová. Podívejte se tak s námi na nejlepší způsoby, jak dát najevo svou lásku jinak než slovy.
24. Zabiják manželství? Věk poblíž čtyřicítky
Pro manželství je v Česku věk kolem čtyřicítky krajně nebezpečný. Rozvádějí se totiž nejčastěji manželství, kde muž i žena jsou ve věku 35 až 39 let. Vyplývá to z analýzy dat projektu Česko v datech z let 2010 až 2014.
Anketa
Zažili jste rozvod?
Dnes 20:23
„Necítil jsem se v manželství šťastný ani nešťastný. To, že bych měl v takovémto vztahu strávit druhou polovinu života, mne děsilo. Tak jsme se rozešli, musím říci, že v poklidu a celkem slušně. Manželka rozvod nebrala jako poškození svých šancí, protože i ona má ještě čas začít znovu a lépe,“ svěřil se Právu 39letý právník Karel.
„Při rozhodnutí podat žádost o rozvod hrál největší roli věk. Uvědomila jsem si, že když to neudělám teď, neudělám to již nikdy, protože v padesáti už nebudu schopna začít žít sama, nepořídím si vlastní byt,“ říká zase 35letá prodavačka Květa.
„Takhle mám šanci ještě prožít život podle svých představ s novým partnerem a možná mít s ním i děti,“ konstatovala.
Věk kolem čtyřicítky je podle psychologů určitá bilanční hranice dosavadního života. Děti jsou již odrostlé, aby rozvod přežily. Člověk si začíná uvědomovat konečnost života a zmenšování šancí na jeho změnu. Zhruba v polovině života existuje reálná ekonomická i společenská šance začít nový život.
Ženy převzaly iniciativu
„Je to snaha naskočit do toho správného vlaku, je ještě čas pořídit si nový byt, dům, udržet si kariéru. Existuje zde praktická i ekonomická možnost vychovat ‚druhou‘ generaci dětí,“ upozornil finanční poradce František Macháček.
Před více než 60 lety (1949–1951) se lidé rozváděli nejčastěji ve věku 25 až 29 let a nejméně pak ve věku nad sedmdesát. Nejvíce se rozváděly páry, kde byl muž starší než žena, a to o 5–9 roků, a rozváděly se už po jednom až třech letech manželství.
„Stejně jako roste věk lidí, kteří se berou, roste postupně i věk lidí, kteří se rozvádějí,“ uvádí analýza projektu Česko v datech.
Častějším navrhovatelem rozvodu jsou ženy, děje se tak zhruba ve dvou třetinách případů. Před více než šedesáti lety to sice byly také ženy, kdo podával návrh na rozvod častěji, šlo ale jen o necelých 55 procent případů.
Kvůli rozvodu pod hranici chudoby
„Kvůli rozvodům se ale propadá část samostatně žijících žen, zejména matek, pod hranici chudoby. Tento problém se dále zvýrazňuje ve stáří. Ženy totiž doplácejí na to, že jejich starobní důchod snižuje doba, kdy byly na mateřské a staraly se o děti.
Na tento problém míří návrh na sdílení vyměřovacích základů, který vládě doporučila komise pro důchodovou reformu,“ poznamenal David Marek, hlavní ekonom Deloitte.
Od roku 1949 do roku 2014 se v Československu a Česku uskutečnilo 4 799 250 svateb. Celkem 1 588 846 manželství pak skončilo rozvodem (v roce 1949 ještě rozlukou). To znamená, že zhruba třetina tuzemských manželství za posledních 66 let zkrachovala.
Procento rozvodů ale samozřejmě nezůstává v čase konstantní. „Na počátku sledovaného období se rozvádělo jen o něco málo více než jedno manželství z deseti. Rozvodovost však velmi výrazně stoupla po rozpadu Československa, kdy během několika málo let vzrostla téměř o 20 procent. Dnes dosahuje zhruba 60 procent. Navzdory tomu, že v ČR výrazně poklesl počet svateb a tolerance vůči nesezdaným párům naopak vzrostla,“ uvedla k vývoji rozvodovosti Zuzana Lhotáková ze SAS Institute ČR.
23. Návody na výběr skvělého partnera
https://www.youtube.com/watch?v=zrS0OO803XQ
22. Aleš Kalina - Kde chci být ve svém vztahu za pět let
https://www.youtube.com/watch?v=NVMCGDDmXGw
21. Vztah nefunguje - má ho cenu opravovat?
Láska není to, co vídáme v kině. Nespočívá v romantických schůzkách a něžných polibcích za svitu luny. Šťastný vztah, to je práce, založená na vzájemné úctě a toleranci. I soulad je snadné narušit.
Přečtěte si náš seznam 20 skutečných zabijáků vztahu:
1. Snaha změnit jeden druhého
Ideální lidé neexistují. Nesmíme ovšem zaměňovat zvyky a charakterové rysy. Jsou věci, které v sobě člověk prostě nezmění, i kdyby mu je stokrát vytýkali. Proto nepleťte dohromady ponožky rozházené po bytě (zlozvyk) a popáté v sezóně ztracený deštník (roztržitost-charakterový rys).
2. Vztahy s rodiči
Je dobře, znáte-li se s rodiči vaší drahé polovice (a ona s vašimi). Ještě lepší je, když se spolu rodiče přátelí. Bohužel to ne vždycky takhle vyjde. Zeť se může potenciální tchýni zkrátka nezamlouvat a snacha zas nemusí imponovat případnému tchánovi. To by však nemělo ovlivnit vztah páru. Nesmíte připustit odsuzování své volby a pokud k němu dochází, netahejte svého partnera na rodinné obědy. Nic jiného než pokaženou náladu vám to nepřinese.
3. Mobily a spol.
Zvláštní, jak rychle se tyhle udělátory mohou z pomocníků změnit v nepřátele. Místo abychom cukrovali se svým drahouškem, vedeme nekonečné hovory, posíláme záplavy SMS nebo vysedáváme u Facebooku. Samozřejmě, že se vyskytnou situace, kdy je nějaký rychlý kontakt nezbytný, ale nic není důležitější, než blízký člověk.
4. „Aby bylo jasno…“
Nikdy, NIKDY si nevyjasňujte vztahy na veřejných místech! Uvádíte do rozpaků nejen svého partnera, ale i ostatní lidi kolem. A shazujete sami sebe. I kdyby se vám vařila krev a strašně se vám chtělo udělat si okamžitě jasno, tady, teď, hned, vydržte. Takové věci zásadně patří jen mezi vás dva a odbývat se mají v soukromí..
5. Hádky
K neshodám nutně dochází. Dříve nebo později narazí každá dvojice na citlivá místa. To je normální. Hádky patří do šťastného vztahu. Ovšem za jedné podmínky. Nesmíte překročit jistou mez. Nesmíte jeden druhého urážet, nesmíte svůj pocit křivdy stavět nad partnerův a nesmíte zapomenout, že každý spor se dá řešit kompromisem.
6. Mlčení
Číst vaše myšlenky nedokáže nikdo. Ani milující partner. Takže máte-li nějaký problém, mluvte o něm. Když se vám něco nelíbí, sdělte to partnerovi. Uražené mlčení je dětinská reakce. O věcech je třeba mluvit. Vyjádření emocí, ať už kladných nebo záporných, je zárukou psychického zdraví.
7. … a neodpustím!
Všichni se mýlíme. Každý dělá chyby, vy také. Naučte se odpouštět těm, které máte rádi. Nehýčkejte si v sobě pocity křivdy. Prospěje to vašemu vztahu a vnitřní napětí vám nepřivodí stres. Každý psycholog vám potvrdí, že když v sobě člověk drží pocit ublíženosti a zloby, má to negativní dopad na jeho zdraví.
8. Správný čas a správné místo
Posuzujte důležité otázky ve vhodnou chvíli a na vhodném místě. Probírat stěhování po náročném pracovním dnu opravdu nemá smysl. Jednoslabičné odpovědi a němé přitakávání neznamená, že vás partner nevnímá. Je jenom unavený a nemá sílu ani chuť na diskusi. Učte se najít správný čas i vhodné místo.
9. Finance
Každý vztah znamená, že nejenom dostáváte, ale také dáváte. Puntičkaření tu k ničemu není, zvláště pak, jde-li o peníze. Domluvte se na tom hlavním: jak povedete hospodaření, kdo bude platit účty, kdo bude hlídat rozpočet. Věty typu: „To kino o víkendu platíš ty, já jsem platil minule“ jsou zcela nepřípustné.
10. Komár a velbloud
Nikdo není dokonalý. Nevynesl smetí? Spálila vám při žehlení košili? Koupil jiný jogurt? Nezaplatila Internet? Věřte, že jsou to hlouposti. Nestojí to za pozornost, natož aby to vyvolávalo emoce. Nedělejte z komára velblouda. Radši se jděte projít. Můžete přitom vyhodit to smetí. Košili si koupíte jinou. A ten „nesprávný“ jogurt zkuste aspoň ochutnat, třeba objevíte něco nového. Na každý pád nemá smysl kazit si den nebo večer… raději zapalte svíčky a poseďte v kýčovité atmosféře romantického večera. Bez Internetu… Někdy to vztahu velmi prospěje.
11. Špionáž
Láska stojí na důvěře. Důvěřujte své polovici. Také ten, koho milujete, potřebuje svůj osobní prostor. Respektujte ho. Nečtěte mu SMS, neprohlížejte emaily, nehrabejte se mu v kapsách nebo v kabelce. To vše je velmi zraňující a vztah to poškozuje.
12. Žárlivost
Najdou se i tací, kteří mají žárlivost za příznak lásky. Jiní ji jednoznačně odsuzují jako důkaz egoismu a neúcty. Shakespeare mluvil o žárlivosti jako o zelenooké příšeře, která se vysmívá obětem, jež požírá. V každém případě trpí žárlivostí ve vztahu oba: jeden se užírá podezíravostí a druhého uráží nedůvěra. Jak tomu čelit? Buďte čestní. Nezavdávejte a nevyhledávejte důvody k žárlivosti. Žárlivost je důkazem nízkého sebevědomí. Někdy člověka zcela pohltí a bojovat s ní nemá smysl, žárlivci jeho podezření nic nevyvrátí. Vraťme se ke klasikovi: „Chraň se žárlivosti, můj pane…!“
13. Nikdy klid
Všimli jste si, že velmi často, když si lidé najdou partnera, se kterým jim to klape, začnou přibírat na váze? Harmonický a klidný vztah – skvělé. Ale nebuďte nikdy v klidu pokud jde o váš vzhled, o vaši upravenost, péči o sebe. Chcete snad, abyste přestali partnera přitahovat? Nemá ten nejbližší a milovaný právo být pyšný na to, jak pěkně vypadáte?
Pokud zpozorujete, že podobná situace nastává, kupte abonentku do posilovny – pro dva samozřejmě.
14. Srovnávání
Na své bývalé zapomeňte. To je minulost. Vaše přítomnost je vaše nová láska. A budete-li ji srovnávat s minulými partiemi, můžete celý vztah zbourat.
15. Stále spolu
«To je ideální pár – všechno dělají společně!» – když člověk něco podobného slyší, musí se bezděky sarkasticky ušklíbnout. Jak dlouho to těm dvěma asi vydrží? Člověk občas potřebuje být sám. Takže neusilujte o to, abyste každou minutu dne trávili se svým drahouškem. Někdy naopak platí, že čím méně času zbývá na vzájemný kontakt, tím cennější pro nás je. Stará moudrost říká: „Odloučení, jako vítr oheň, malou lásku hasí, velkou rozdmychává“.
16. Lež
Lež je jako voda – je schopná podemlít základy toho nejpevnějšího vztahu. Držet se tvrzení Dr. Hause, že „všichni lžou“ je jistě možné, ale ne pokud jde o milovaného člověka. Jak je to v Manon Lescaut? „Když se dva lidé zpronevěří, neuzdraví je žádný lék. A víckrát už si neuvěří. Tak milujte se vespolek!“
Buďte upřímní i v maličkostech. Když se vám polévka zdá málo slaná nebo se vám nelíbí darované šaty, poctivě to řekněte. A učte se také přijímat otevřeně vyslovenou pravdu z druhé strany.
17. Lhaní si do kapsy
Někdy vztah nefunguje nikoli proto, že bychom partnerovi lhali, ale protože nejsme dost upřímní sami k sobě. Je tohle opravdu ten člověk, s nímž se chci dočkat stáří? Chci se opravdu obětovat tomuto vztahu? Dokud si na tyhle otázky upřímně neodpovíte, dokud si nebudete zcela jisti, nebude váš vztah klapat. Lhát si do kapsy se nevyplácí.
18. Nejistota
Čím nižší je vaše sebevědomí, tím bezbrannější se cítí váš partner. Vaše komplexy vyvolávají otázky jako: Je to ten pravý (pravá)? Co mi vůbec může dát, když sám sebe tak nízko hodnotí?
Na druhou stranu nedovolte nikomu, aby si zvyšoval sebevědomí na váš úkor a vedl vás k přesvědčení, že bez něj jste úplná nula.
19. Cíle
Co bude dál? Kam nás náš vztah zavede? Měli byste přesně vědět, zda se vaše plány shodují s partnerovými. Možná vůbec nepočítá se sňatkem v nějaké blízké budoucnosti, zatímco vy už sníte o dětech…
Nijak se neostýchejte tyhle otázky nastolit a nebojte se také vztah včas přerušit, je-li jasné, že se neshodujete a vztah nemá perspektivu.
20. Láska jako něco daného
Většina lidí se shodne, že nemilujeme za něco, milujeme prostě jen tak… To je pravda. Ale i tahle mince má svou odvrácenou stranu – lásku nesmíme brát jako něco daného. Láska je darem osudu. Buďte člověku po svém boku vděčni za jeho cit!
Zdroj, Foto – Socha „Láska“ Burning Man 2015
Ať jsme jakkoli různí, naše osobní vztahy s většinou vyvíjejí podle shodného scénáře. Nabízíme vám přehled těch nejrozšířenějších. Najdete ten svůj?
1. Vzájemný rozvoj
Octnou-li se dva lidé ve vztahu, začínají jeden druhému pomáhat růst. Jak v duchovním, tak v citovém slova smyslu. Citový růst představuje důležitou součást utváření osobnosti. Tento typ vztahu tedy pomáhá dosáhnout žádoucího cíle – citové zralosti. Partneři v něm posilují a motivují jeden druhého. Je-li zrovna toto váš případ, jste šťastný člověk. Snažte se vztah uchovat co možná nejdéle.
2. Láska beze slov
«Porozumění beze slov» — to je popis tohoto vztahu. Partneři si navzájem tolik rozumějí, že dokážou spolu trávit čas v absolutním tichu a kochat se čistě tím, že jsou spolu. Dosáhnout takového vztahu je náročné. Žádá si to mnoho času a úsilí. Představte si, že sedíte s tím druhým u večeře. Jenom sedíte, nemluvíte. Budete se cítit divně? Pokud ne, můžeme vám gratulovat. Máte jeden z nejstálejších citových vztahů.
3. Kalkulace
Vztah bychom nenazvali ani dobrým, ani špatným. Lidé ho potřebují pouze k dosažení určitého cíle. Například kariérního nebo politického. Oba – v horším případě jen jeden – z té dvojice vědí, že rozhodně neplánují ve vztahu setrvat i poté, co cíle bude dosaženo. Tento vztah tedy končí tehdy, když oba (nebo jeden) dosáhnou svého.
4. Pokus
Typ vztahu silně egoistického, kdy jeden člověk usiluje o změnu toho druhého „k obrazu svému“. Moje bývalka mě například chtěla přejinačit do člověka, jímž jsem se určitě stát nechtěl. A chodila se mnou jenom proto, aby zjistila, zda se jí to podaří. V 98 procentech případů se takový vztah rozpadá.
5. «Protahovaná»
Jeden z nejhorších typů vztahu. Skončit měl už dávno, přesto partneři stále protahují vzájemné mučení. Obvykle k tomu dochází, když se lidé složitě rozcházejí a po nějaké době znovu vztah navážou. Bolest a křivda prvního rozchodu jsou příliš silné, než aby věci byly jako dřív, nicméně ti dva se snaží poskytnout své lásce umělé dýchání. Vědí, že se k sobě nehodí, rozporů je víc, než lásky, jsou opravdu velmi nešťastní a přesto se stále vztahu slepě drží. Nakonec vztah stejně skončí. Ovšem až po bolestném a především zbytečném období věčných pokusů dát ho dohromady. Pokud jste se ocitli v podobné situaci, je nejlepší ji rázně useknout.
6. Věčné soupeření
Podobné vztahy k ničemu dobrému nevedou. Když se dva lidé zamilují, obvykle se jeden druhému snaží pomoci růst v každém ohledu. V soutěživých vztazích si však partneři konkurují, přičemž často zacházejí do krajností. Můj přítel byl ženatý a měli se ženou přesně tenhle typ vztahu. Nakonec v rámci soutěžení v profesních i domácích záležitostech došli tak daleko, že jeden druhého už neměl ani za soupeře, ale za nepřítele. Pokud jste se v takovém vztahu ocitli, uděláte dobrou službu svému nervovému systému, když z něj co nejrychleji odejdete.
Lidé jsou spolu, dokud spolu být chtějí. Žádná povinnost, čest, ani morálka nepřikovají jednoho člověka k jinému. Když někdo chce odejít, odejde z domova, od dětí a třeba i od umírajícího. Pokud odejít nechce, zůstává.
Když někdo chce být s tebou, nezabrání mu v tom žádné tvoje nedostatky. A když tě chce opustit, nezadrží ho žádné tvé přednosti.
Ať je člověk sebevíc nehezký a nepřitažlivý, najde se někdo, komu se zalíbí. A může být sebehezčí a žádaný, někdo, kdo ho zavrhne, se najde rovněž.
Jestliže tě někdo zavrhl, nic to neznamená. Nejsi horší ani menší, ve skutečnosti se nic strašného neděje. Člověk pro tebe někde na světě existuje a rád tě přijme.
Jestliže tě někdo přijal a má tě za svého blízkého člověka, jednoho dne se stejně rozejdete – když ne v životě, pak ve smrti. Ceň si toho, co máš, nelituj toho, co ztratíš a ztráty se neboj.
Raduj se, že existuje člověk, který je pro tebe světlem. Sviť mu také. Čím více světla, tím méně strachu, čím méně strachu, tím méně temnoty v duši.
List, který se chce vrátit na strom, může třeba plout proti proudu a letět proti větru. Ke staré větvi víc nepřiroste.
Čím více miluješ, čím více lásky dáváš, tím více ti jí zbývá. Jestliže když dáváš lásku cítíš bolest nebo dokonce nenávist, znamená to, že jsi dotyčnému dal jed v čokoládovém obalu. Chtít za takový dar vděčnost má jen těžko smysl.
Uměj propustit. Dovol druhému, aby byl ještě něčím jiným, než jenom zrcadlem tvé lásky. Tím stejně je. Úplně se rozplynout v milované osobě je zřídkavý talent a prokletí. Buď sám sebou, měj svou důstojnost, zapomeň na strach, jednoho dne se tvůj milovaný stejně vrátí. Ne však dnes.
Věř. Důvěřuj. Zahřívej. Buď vděčný. Nemysli na to, co by se mohlo stát, mysli jen na to, co je teď a tady, v ohni i vodě, pod hvězdami.
Odejdi dřív, než mrtvá láska začne zavánět jako zdechlina. Přicházej dříve, než se přání změní v posedlost.
Co je koupeno za peníze, stojí jenom peníze. То, co je vymodleno, vyplakáno, cos někomu vzal, ba ukradl, ti bude jednoho dne odebráno stonásobně. Cos dostal z dobré vůle, ze srdce, nejde ani docenit.
Jak poznat toho svého člověka? Jednoduše. Půjdeš mu vstříc a setkáš se s ním v půli cesty. Neznal tě, nevolals ho. A našli jste se. A ať dále půjdete kamkoli, půjdete teď už spolu.
Nika Bathen
Láska není to, co vídáme v kině. Nespočívá v romantických schůzkách a něžných polibcích za svitu luny. Šťastný vztah, to je práce, založená na vzájemné úctě a toleranci. I soulad je snadné narušit.
Přečtěte si náš seznam 20 skutečných zabijáků vztahu:
1. Snaha změnit jeden druhého
Ideální lidé neexistují. Nesmíme ovšem zaměňovat zvyky a charakterové rysy. Jsou věci, které v sobě člověk prostě nezmění, i kdyby mu je stokrát vytýkali. Proto nepleťte dohromady ponožky rozházené po bytě (zlozvyk) a popáté v sezóně ztracený deštník (roztržitost-charakterový rys).
2. Vztahy s rodiči
Je dobře, znáte-li se s rodiči vaší drahé polovice (a ona s vašimi). Ještě lepší je, když se spolu rodiče přátelí. Bohužel to ne vždycky takhle vyjde. Zeť se může potenciální tchýni zkrátka nezamlouvat a snacha zas nemusí imponovat případnému tchánovi. To by však nemělo ovlivnit vztah páru. Nesmíte připustit odsuzování své volby a pokud k němu dochází, netahejte svého partnera na rodinné obědy. Nic jiného než pokaženou náladu vám to nepřinese.
3. Mobily a spol.
Zvláštní, jak rychle se tyhle udělátory mohou z pomocníků změnit v nepřátele. Místo abychom cukrovali se svým drahouškem, vedeme nekonečné hovory, posíláme záplavy SMS nebo vysedáváme u Facebooku. Samozřejmě, že se vyskytnou situace, kdy je nějaký rychlý kontakt nezbytný, ale nic není důležitější, než blízký člověk.
4. „Aby bylo jasno…“
Nikdy, NIKDY si nevyjasňujte vztahy na veřejných místech! Uvádíte do rozpaků nejen svého partnera, ale i ostatní lidi kolem. A shazujete sami sebe. I kdyby se vám vařila krev a strašně se vám chtělo udělat si okamžitě jasno, tady, teď, hned, vydržte. Takové věci zásadně patří jen mezi vás dva a odbývat se mají v soukromí..
5. Hádky
K neshodám nutně dochází. Dříve nebo později narazí každá dvojice na citlivá místa. To je normální. Hádky patří do šťastného vztahu. Ovšem za jedné podmínky. Nesmíte překročit jistou mez. Nesmíte jeden druhého urážet, nesmíte svůj pocit křivdy stavět nad partnerův a nesmíte zapomenout, že každý spor se dá řešit kompromisem.
6. Mlčení
Číst vaše myšlenky nedokáže nikdo. Ani milující partner. Takže máte-li nějaký problém, mluvte o něm. Když se vám něco nelíbí, sdělte to partnerovi. Uražené mlčení je dětinská reakce. O věcech je třeba mluvit. Vyjádření emocí, ať už kladných nebo záporných, je zárukou psychického zdraví.
7. … a neodpustím!
Všichni se mýlíme. Každý dělá chyby, vy také. Naučte se odpouštět těm, které máte rádi. Nehýčkejte si v sobě pocity křivdy. Prospěje to vašemu vztahu a vnitřní napětí vám nepřivodí stres. Každý psycholog vám potvrdí, že když v sobě člověk drží pocit ublíženosti a zloby, má to negativní dopad na jeho zdraví.
8. Správný čas a správné místo
Posuzujte důležité otázky ve vhodnou chvíli a na vhodném místě. Probírat stěhování po náročném pracovním dnu opravdu nemá smysl. Jednoslabičné odpovědi a němé přitakávání neznamená, že vás partner nevnímá. Je jenom unavený a nemá sílu ani chuť na diskusi. Učte se najít správný čas i vhodné místo.
9. Finance
Každý vztah znamená, že nejenom dostáváte, ale také dáváte. Puntičkaření tu k ničemu není, zvláště pak, jde-li o peníze. Domluvte se na tom hlavním: jak povedete hospodaření, kdo bude platit účty, kdo bude hlídat rozpočet. Věty typu: „To kino o víkendu platíš ty, já jsem platil minule“ jsou zcela nepřípustné.
10. Komár a velbloud
Nikdo není dokonalý. Nevynesl smetí? Spálila vám při žehlení košili? Koupil jiný jogurt? Nezaplatila Internet? Věřte, že jsou to hlouposti. Nestojí to za pozornost, natož aby to vyvolávalo emoce. Nedělejte z komára velblouda. Radši se jděte projít. Můžete přitom vyhodit to smetí. Košili si koupíte jinou. A ten „nesprávný“ jogurt zkuste aspoň ochutnat, třeba objevíte něco nového. Na každý pád nemá smysl kazit si den nebo večer… raději zapalte svíčky a poseďte v kýčovité atmosféře romantického večera. Bez Internetu… Někdy to vztahu velmi prospěje.
11. Špionáž
Láska stojí na důvěře. Důvěřujte své polovici. Také ten, koho milujete, potřebuje svůj osobní prostor. Respektujte ho. Nečtěte mu SMS, neprohlížejte emaily, nehrabejte se mu v kapsách nebo v kabelce. To vše je velmi zraňující a vztah to poškozuje.
12. Žárlivost
Najdou se i tací, kteří mají žárlivost za příznak lásky. Jiní ji jednoznačně odsuzují jako důkaz egoismu a neúcty. Shakespeare mluvil o žárlivosti jako o zelenooké příšeře, která se vysmívá obětem, jež požírá. V každém případě trpí žárlivostí ve vztahu oba: jeden se užírá podezíravostí a druhého uráží nedůvěra. Jak tomu čelit? Buďte čestní. Nezavdávejte a nevyhledávejte důvody k žárlivosti. Žárlivost je důkazem nízkého sebevědomí. Někdy člověka zcela pohltí a bojovat s ní nemá smysl, žárlivci jeho podezření nic nevyvrátí. Vraťme se ke klasikovi: „Chraň se žárlivosti, můj pane…!“
13. Nikdy klid
Všimli jste si, že velmi často, když si lidé najdou partnera, se kterým jim to klape, začnou přibírat na váze? Harmonický a klidný vztah – skvělé. Ale nebuďte nikdy v klidu pokud jde o váš vzhled, o vaši upravenost, péči o sebe. Chcete snad, abyste přestali partnera přitahovat? Nemá ten nejbližší a milovaný právo být pyšný na to, jak pěkně vypadáte?
Pokud zpozorujete, že podobná situace nastává, kupte abonentku do posilovny – pro dva samozřejmě.
14. Srovnávání
Na své bývalé zapomeňte. To je minulost. Vaše přítomnost je vaše nová láska. A budete-li ji srovnávat s minulými partiemi, můžete celý vztah zbourat.
15. Stále spolu
«To je ideální pár – všechno dělají společně!» – když člověk něco podobného slyší, musí se bezděky sarkasticky ušklíbnout. Jak dlouho to těm dvěma asi vydrží? Člověk občas potřebuje být sám. Takže neusilujte o to, abyste každou minutu dne trávili se svým drahouškem. Někdy naopak platí, že čím méně času zbývá na vzájemný kontakt, tím cennější pro nás je. Stará moudrost říká: „Odloučení, jako vítr oheň, malou lásku hasí, velkou rozdmychává“.
16. Lež
Lež je jako voda – je schopná podemlít základy toho nejpevnějšího vztahu. Držet se tvrzení Dr. Hause, že „všichni lžou“ je jistě možné, ale ne pokud jde o milovaného člověka. Jak je to v Manon Lescaut? „Když se dva lidé zpronevěří, neuzdraví je žádný lék. A víckrát už si neuvěří. Tak milujte se vespolek!“
Buďte upřímní i v maličkostech. Když se vám polévka zdá málo slaná nebo se vám nelíbí darované šaty, poctivě to řekněte. A učte se také přijímat otevřeně vyslovenou pravdu z druhé strany.
17. Lhaní si do kapsy
Někdy vztah nefunguje nikoli proto, že bychom partnerovi lhali, ale protože nejsme dost upřímní sami k sobě. Je tohle opravdu ten člověk, s nímž se chci dočkat stáří? Chci se opravdu obětovat tomuto vztahu? Dokud si na tyhle otázky upřímně neodpovíte, dokud si nebudete zcela jisti, nebude váš vztah klapat. Lhát si do kapsy se nevyplácí.
18. Nejistota
Čím nižší je vaše sebevědomí, tím bezbrannější se cítí váš partner. Vaše komplexy vyvolávají otázky jako: Je to ten pravý (pravá)? Co mi vůbec může dát, když sám sebe tak nízko hodnotí?
Na druhou stranu nedovolte nikomu, aby si zvyšoval sebevědomí na váš úkor a vedl vás k přesvědčení, že bez něj jste úplná nula.
19. Cíle
Co bude dál? Kam nás náš vztah zavede? Měli byste přesně vědět, zda se vaše plány shodují s partnerovými. Možná vůbec nepočítá se sňatkem v nějaké blízké budoucnosti, zatímco vy už sníte o dětech…
Nijak se neostýchejte tyhle otázky nastolit a nebojte se také vztah včas přerušit, je-li jasné, že se neshodujete a vztah nemá perspektivu.
20. Láska jako něco daného
Většina lidí se shodne, že nemilujeme za něco, milujeme prostě jen tak… To je pravda. Ale i tahle mince má svou odvrácenou stranu – lásku nesmíme brát jako něco daného. Láska je darem osudu. Buďte člověku po svém boku vděčni za jeho cit!
Zdroj, Foto – Socha „Láska“ Burning Man 2015
Tenhle příběh je pro ty, kdo si myslí, že problémy v manželství lze řešit pouze rozvodem. Je o ženě, která se přestala hněvat a změnila svůj život k lepšímu.
— Odkládala jsem tu chvíli opravdu jak jen to šlo, ale nakonec ten den prostě nastal. Den, kdy můj manžel Bill odešel do práce a já sbalila věci svoje i svého dvouletého syna a odjela jsem s ním k rodičům. Přivítala mě maminka. Ujistila mě, že mi s tátou ve všem pomůžou, že mě neopustí.
«Ale než od něho definitivně odejdeš“, řekla mi, „udělej prosím tě něco pro mě“. Položila přede mě list papíru, uprostřed ho rozdělila svislou čarou a požádala mě, abych do prvního odstavce sepsala všechny věci, které mi na Billovi tak vadí, že s ním nedokážu žít. Myslela jsem, že do druhého odstavce bude maminka chtít napsat Billovy kladné stránky a v duchu jsem si říkala, že to tedy bude odstavec podstatně kratší.
V každém případě jsem dobře věděla, co zapsat do prvního odstavce:
– Bill věčně pohazuje po bytě své věci.
– Nikdy neřekne, kam jde.
– U jídla hlasitě smrká a chová se neslušně.
– Nikdy mi nedá nějaký hezký dárek.
– Neumí hospodařit s penězi a přitom je lakomý.
– Nikdy mi doma s ničím nepomůže.
– Pořád jen mlčí a nepovídá si se mnou…
Seznam byl dlouhý a místo na papíře nestačilo. Nevyvratitelný důkaz, že žádná žena by s takovým chlapem nevydržela.
Se sebevědomým úsměvem jsem se maminky optala: „Do druhého odstavce mám zapsat jeho klady, že ano?“ Maminka ale řekla, že Billovy silné stránky zná sama. Požádala, ať jí do druhého odstavce zapíšu svou reakci na ten který konkrétní Billův nedostatek. U každého bodu ať zkrátka napíšu, jak jsem na takové chování reagovala.
Tohle bylo trochu těžší, naprosto jsem neočekávala, že se bude mluvit o mě. Ale věděla jsem, že maminka nedá pokoj, dokud jí nevyhovím. Takže jsem začala psát.
Jak jsem reagovala?
– Nadávala jsem.
– Křičela jsem a plakala.
– Bylo mi trapné vedle něj sedět.
– Vysvětlila jsem mu, jaká jsem mučednice.
– Chtěla bych se provdat za někoho jiného.
– Měla jsem za to, že si zasloužím něco víc.
– A vůbec – nezaslouží si mě …
Ani tenhle seznam neměl konec. Nakonec maminka list papíru vzala, roztrhla ho napůl podle té čáry, tu Billovu půlku zmačkala a hodila do smetí a dala mi tu mou. Řekla : „Vezmi si to a dneska nad tím doma ještě popřemýšlej. Malého můžeš nechat u nás. Až si to promyslíš, přijď a řekni, jak ses rozhodla. Pokud se definitivně rozhodneš od Billa odejít, my ti s tátou pomůžeme“.
Vrátila jsem se domů a dívala se na svůj seznam. Když teď vedle chyběl ten soupis Billových nedostatků, vypadal opravdu dost děsně. Viděla jsem tu seznam svého hrozného chování a destruktivních činů a teprve tehdy jsem pochopila, jak strašně hloupě jsem se po celou dobu chovala. Přemýšlela jsem nad tím, co mě vlastně na Billovi tolik štvalo. A uvědomila jsem si, že to není nic zas tak hrozného a nenapravitelného. Že jsem byla hněvem tak zaslepená, že jsem vůbec nebyla schopna si uvědomit, jaké štěstí jsem vlastně měla. Protože Bill sice určitě nebyl žádný ideál, ale byl to opravdu moc hodný člověk.
Vrátila jsem se k rodičům. Sama jsem byla překvapená svým novým pohledem na situaci. Cítila jsem teď klid a také vděčnost. Před pěti lety jsem slíbila být s mužem v nemoci i ve zdraví – a teď jsem byla až zděšená, jak snadno bych byla tak krutě změnila svůj i jeho život a své dítě bych nechala vyrůstat bez otce. Čistě pro maličkosti a okamžité návaly hněvu. Když se tehdy Bill vrátil z práce, oba jsme na něj se synkem čekali.
10. https://www.youtube.com/watch?v=h0k9pfy2wGc - SRDCE A PLAMEN - MEDITACE
Existuje jeden skutečně závažný důvod, pro který se rozpadají rodiny a letité vztahy. O tom, co je příčinou rozpadu většiny romantických vztahů, hovoří odborník na rodinné vztahy Kevin Thompson.
Jsem přesvědčen, že příčinou číslo jedna u všech rozvodů nejsou ani nevěra, ani finanční problémy, ani nesmiřitelné povahové rozdíly. To všechno jsou jenom symptomy problému daleko hlubšího.
Zdá se mi, že hlavní těžkostí pro účastníky milostného vztahu je jejich neochota investovat milostný vztah do manželství. Tak či onak mnohé průzkumy dokazují, že dokážeme ovlivňovat své city, když do nich vědomě vkládáme více úsilí než obvykle.
Je známo, že více milujeme to, co jsme těžko získávali. Jestliže jste na nové auto šetřili dva roky, budete ho zřejmě mít v mimořádné oblibě. To samé platí o vztazích: plamen lásky je třeba neustále udržovat „polínky“ péče a pozornosti. Máme rádi všechno, na co obětujeme čas, energii či peníze. Vášeň, zájem ani vztah nás nikdy nepřipoutají k tomu, co jsme získali jenom tak, bez úsilí.
Zamyslete se nad tím, co tohle znamená v manželství. Svého partnera budete více milovat, jestliže vynaložíte úsilí, abyste s ním žili v souladu. Kvalita vašeho manželství je výsledkem úsilí, které vyvíjíte. Pokud se neustále hádáte a jeden druhého nemůžete ani vidět, není nejspíš příčinou to, že byste se přestali milovat. Důvodem může být, že jste přestali udržovat plamen své lásky.
Na druhé straně to také znamená, že pokud vaše city k partnerovi slábnou, lze je ještě zachránit.
Každý týden se setkávám s manželi, kterým se ve vztahu něco porouchalo. Po první schůzce obvykle všem dávám tu samou radu: Ať cestou domů jeden druhému vyprávějí příběh svého prvního setkání. Jak to tenkrát bylo a co jednoho k druhému přitahovalo. Prospěšné rovněž je zavzpomínat si, jaké společné sny jste před lety měli.
Podobá se to archeologii. Někdy je třeba se opravdu pečlivě pohrabat v hlubinách své duše, aby člověk pod vykopávkami našel dávné city a vzpomínky. Obyčejné vzpomínky na to, jak vám kdysi dávno bylo dobře, vás přivedou k nové možnosti cítit jeden k druhému lásku a pouto.
Ale co když je to mnohem složitější?
Navrhuji vám zopakovat si každý den pět jednoduchých procedur, které vám pomohou obnovit vzájemný vztah.
1. Ptejte se partnera, jaký měl den.
To nepotřebuje on. To potřebujete vy. Vy si musíte každý den připomínat, že nejenom vám je těžko. Projevte zájem o jeho život. Zajímejte se o to, co se s ním děje, když překročí práh společného domova.
2. Vždycky ho polibte na rozloučenou i na přivítanou.
Polibek je mohutným stimulem fyzické a emocionální blízkosti mezi lidmi. Je připomínkou toho, že jste stále ještě mužem a ženou. Polibte manžela, když odchází do práce a stejně tak, když se vrací. Změňte to v návyk. I když třeba v rutinní.
3. Pište mu
Zeptejte se během dne partnera, jak mu to utíká, jaký má den. Možná právě v té chvíli se cítí nějak zvláště ušlápnutý. A uvítá podporu od toho, s kým je emocionálně spojen.
Telefon nemusí vždycky přijít vhod. Proto se neostýchejte napsat mu vyznání lásky do emailu. Nebo pošlete SMS.
4. Rozmlouvejte spolu. Alespoň pět minut denně.
Jakékoli vztahy si žádají rozhovor. Nemáte-li čas během dne, povídejte si aspoň pět minut před spaním. Nebo u snídaně: nežvýkejte mlčky. Vypněte televizi a ztlumte telefon. Prostě si popovídejte s tím, s kým jste pohromadě zrovna teď.
Může to být těžké. Zvláště pokud si vaší neustálé přítomnosti žádají děti. Stejně ale musíte v průběhu dne najít čas pro svého partnera – ať jste jakkoli vytíženi.
5. Objímejte se
Alespoň 30 vteřin jednou denně.
Než jdete do práce, než usednete ke stolu nebo si jdete lehnout, obejměte svého partnera. Fyzické objetí přiměje vaši duši a rozum navázat s tím druhým hluboké spojení.
Výzkumy ukazují, že objetí snižuje krevní tlak a připoutává nás k člověku, s nímž se objímáme. Dokonce zlepšuje paměť! Fyzické doteky nejsou zdaleka jenom sex.
Vaše manželství nepotřebuje nic než snahu vše napravit. Šťastná rodina je ta, kde oba manželé chápou, jak lehko by mohli ztratit to, co mají. Manželství neničí zrada, ale lhostejnost.
Láska není to, co vídáme v kině. Nespočívá v romantických schůzkách a něžných polibcích za svitu luny. Šťastný vztah, to je práce, založená na vzájemné úctě a toleranci. I soulad je snadné narušit.
Přečtěte si náš seznam 20 skutečných zabijáků vztahu:
1. Snaha změnit jeden druhého
Ideální lidé neexistují. Nesmíme ovšem zaměňovat zvyky a charakterové rysy. Jsou věci, které v sobě člověk prostě nezmění, i kdyby mu je stokrát vytýkali. Proto nepleťte dohromady ponožky rozházené po bytě (zlozvyk) a popáté v sezóně ztracený deštník (roztržitost-charakterový rys).
2. Vztahy s rodiči
Je dobře, znáte-li se s rodiči vaší drahé polovice (a ona s vašimi). Ještě lepší je, když se spolu rodiče přátelí. Bohužel to ne vždycky takhle vyjde. Zeť se může potenciální tchýni zkrátka nezamlouvat a snacha zas nemusí imponovat případnému tchánovi. To by však nemělo ovlivnit vztah páru. Nesmíte připustit odsuzování své volby a pokud k němu dochází, netahejte svého partnera na rodinné obědy. Nic jiného než pokaženou náladu vám to nepřinese.
3. Mobily a spol.
Zvláštní, jak rychle se tyhle udělátory mohou z pomocníků změnit v nepřátele. Místo abychom cukrovali se svým drahouškem, vedeme nekonečné hovory, posíláme záplavy SMS nebo vysedáváme u Facebooku. Samozřejmě, že se vyskytnou situace, kdy je nějaký rychlý kontakt nezbytný, ale nic není důležitější, než blízký člověk.
4. „Aby bylo jasno…“
Nikdy, NIKDY si nevyjasňujte vztahy na veřejných místech! Uvádíte do rozpaků nejen svého partnera, ale i ostatní lidi kolem. A shazujete sami sebe. I kdyby se vám vařila krev a strašně se vám chtělo udělat si okamžitě jasno, tady, teď, hned, vydržte. Takové věci zásadně patří jen mezi vás dva a odbývat se mají v soukromí..
5. Hádky
K neshodám nutně dochází. Dříve nebo později narazí každá dvojice na citlivá místa. To je normální. Hádky patří do šťastného vztahu. Ovšem za jedné podmínky. Nesmíte překročit jistou mez. Nesmíte jeden druhého urážet, nesmíte svůj pocit křivdy stavět nad partnerův a nesmíte zapomenout, že každý spor se dá řešit kompromisem.
6. Mlčení
Číst vaše myšlenky nedokáže nikdo. Ani milující partner. Takže máte-li nějaký problém, mluvte o něm. Když se vám něco nelíbí, sdělte to partnerovi. Uražené mlčení je dětinská reakce. O věcech je třeba mluvit. Vyjádření emocí, ať už kladných nebo záporných, je zárukou psychického zdraví.
7. … a neodpustím!
Všichni se mýlíme. Každý dělá chyby, vy také. Naučte se odpouštět těm, které máte rádi. Nehýčkejte si v sobě pocity křivdy. Prospěje to vašemu vztahu a vnitřní napětí vám nepřivodí stres. Každý psycholog vám potvrdí, že když v sobě člověk drží pocit ublíženosti a zloby, má to negativní dopad na jeho zdraví.
8. Správný čas a správné místo
Posuzujte důležité otázky ve vhodnou chvíli a na vhodném místě. Probírat stěhování po náročném pracovním dnu opravdu nemá smysl. Jednoslabičné odpovědi a němé přitakávání neznamená, že vás partner nevnímá. Je jenom unavený a nemá sílu ani chuť na diskusi. Učte se najít správný čas i vhodné místo.
9. Finance
Každý vztah znamená, že nejenom dostáváte, ale také dáváte. Puntičkaření tu k ničemu není, zvláště pak, jde-li o peníze. Domluvte se na tom hlavním: jak povedete hospodaření, kdo bude platit účty, kdo bude hlídat rozpočet. Věty typu: „To kino o víkendu platíš ty, já jsem platil minule“ jsou zcela nepřípustné.
10. Komár a velbloud
Nikdo není dokonalý. Nevynesl smetí? Spálila vám při žehlení košili? Koupil jiný jogurt? Nezaplatila Internet? Věřte, že jsou to hlouposti. Nestojí to za pozornost, natož aby to vyvolávalo emoce. Nedělejte z komára velblouda. Radši se jděte projít. Můžete přitom vyhodit to smetí. Košili si koupíte jinou. A ten „nesprávný“ jogurt zkuste aspoň ochutnat, třeba objevíte něco nového. Na každý pád nemá smysl kazit si den nebo večer… raději zapalte svíčky a poseďte v kýčovité atmosféře romantického večera. Bez Internetu… Někdy to vztahu velmi prospěje.
11. Špionáž
Láska stojí na důvěře. Důvěřujte své polovici. Také ten, koho milujete, potřebuje svůj osobní prostor. Respektujte ho. Nečtěte mu SMS, neprohlížejte emaily, nehrabejte se mu v kapsách nebo v kabelce. To vše je velmi zraňující a vztah to poškozuje.
12. Žárlivost
Najdou se i tací, kteří mají žárlivost za příznak lásky. Jiní ji jednoznačně odsuzují jako důkaz egoismu a neúcty. Shakespeare mluvil o žárlivosti jako o zelenooké příšeře, která se vysmívá obětem, jež požírá. V každém případě trpí žárlivostí ve vztahu oba: jeden se užírá podezíravostí a druhého uráží nedůvěra. Jak tomu čelit? Buďte čestní. Nezavdávejte a nevyhledávejte důvody k žárlivosti. Žárlivost je důkazem nízkého sebevědomí. Někdy člověka zcela pohltí a bojovat s ní nemá smysl, žárlivci jeho podezření nic nevyvrátí. Vraťme se ke klasikovi: „Chraň se žárlivosti, můj pane…!“
13. Nikdy klid
Všimli jste si, že velmi často, když si lidé najdou partnera, se kterým jim to klape, začnou přibírat na váze? Harmonický a klidný vztah – skvělé. Ale nebuďte nikdy v klidu pokud jde o váš vzhled, o vaši upravenost, péči o sebe. Chcete snad, abyste přestali partnera přitahovat? Nemá ten nejbližší a milovaný právo být pyšný na to, jak pěkně vypadáte?
Pokud zpozorujete, že podobná situace nastává, kupte abonentku do posilovny – pro dva samozřejmě.
14. Srovnávání
Na své bývalé zapomeňte. To je minulost. Vaše přítomnost je vaše nová láska. A budete-li ji srovnávat s minulými partiemi, můžete celý vztah zbourat.
15. Stále spolu
«To je ideální pár – všechno dělají společně!» – když člověk něco podobného slyší, musí se bezděky sarkasticky ušklíbnout. Jak dlouho to těm dvěma asi vydrží? Člověk občas potřebuje být sám. Takže neusilujte o to, abyste každou minutu dne trávili se svým drahouškem. Někdy naopak platí, že čím méně času zbývá na vzájemný kontakt, tím cennější pro nás je. Stará moudrost říká: „Odloučení, jako vítr oheň, malou lásku hasí, velkou rozdmychává“.
16. Lež
Lež je jako voda – je schopná podemlít základy toho nejpevnějšího vztahu. Držet se tvrzení Dr. Hause, že „všichni lžou“ je jistě možné, ale ne pokud jde o milovaného člověka. Jak je to v Manon Lescaut? „Když se dva lidé zpronevěří, neuzdraví je žádný lék. A víckrát už si neuvěří. Tak milujte se vespolek!“
Buďte upřímní i v maličkostech. Když se vám polévka zdá málo slaná nebo se vám nelíbí darované šaty, poctivě to řekněte. A učte se také přijímat otevřeně vyslovenou pravdu z druhé strany.
17. Lhaní si do kapsy
Někdy vztah nefunguje nikoli proto, že bychom partnerovi lhali, ale protože nejsme dost upřímní sami k sobě. Je tohle opravdu ten člověk, s nímž se chci dočkat stáří? Chci se opravdu obětovat tomuto vztahu? Dokud si na tyhle otázky upřímně neodpovíte, dokud si nebudete zcela jisti, nebude váš vztah klapat. Lhát si do kapsy se nevyplácí.
18. Nejistota
Čím nižší je vaše sebevědomí, tím bezbrannější se cítí váš partner. Vaše komplexy vyvolávají otázky jako: Je to ten pravý (pravá)? Co mi vůbec může dát, když sám sebe tak nízko hodnotí?
Na druhou stranu nedovolte nikomu, aby si zvyšoval sebevědomí na váš úkor a vedl vás k přesvědčení, že bez něj jste úplná nula.
19. Cíle
Co bude dál? Kam nás náš vztah zavede? Měli byste přesně vědět, zda se vaše plány shodují s partnerovými. Možná vůbec nepočítá se sňatkem v nějaké blízké budoucnosti, zatímco vy už sníte o dětech…
Nijak se neostýchejte tyhle otázky nastolit a nebojte se také vztah včas přerušit, je-li jasné, že se neshodujete a vztah nemá perspektivu.
20. Láska jako něco daného
Většina lidí se shodne, že nemilujeme za něco, milujeme prostě jen tak… To je pravda. Ale i tahle mince má svou odvrácenou stranu – lásku nesmíme brát jako něco daného. Láska je darem osudu. Buďte člověku po svém boku vděčni za jeho cit!
7. Milostné vztahy - Jeshua prostřednictvím Pamely Kribbe
Překlad do angličtiny Maria Baes a Frank Tehan
Drazí přátelé,
Já jsem Jeshua. Všechny vás upřímně zdravím. Jsem tu s překypujícím srdcem. Chci s vámi sdílet, neboť jste mí bratři a sestry a já s vámi cítím hlubokou spřízněnost. Nejsem ani víc ani výš, než jste vy, jsme jedním.
Společně jsme se vydali zasadit semínko Kristovské energie na Zemi, semínko, které postupem času pomalu vyrostlo a vykvetlo v plně zralou květinu. Tento čas na Zemi je jedním ze završení oné cesty. Je to čas, ve kterém se mnoho semínek začíná vyvíjet a v mnoha ohledech jste pučící květiny. Společně tvoříme jednotu, skupinu duší, která se zasvětila zrození nového vědomí. Již na mě nepohlížejte jako na mistra, který stojí nad vámi, ale jako na přítele, který vás drží za ruku a chce s vámi sdílet svou lásku, protože vás všechny tak hluboce miluji.
Máte intenzivní touhu po lásce. Hledáte ji ve vztazích s druhými a také prostřednictvím spojení s božským. Ale to, po čem skutečně dychtíte, leží uvnitř vás samých. Je to vaše vlastní božská podstata, část vás, která je zajedno s bezpodmínečnou láskou a radostí. Když prožíváte tuto svou část, je to jako návrat domů. Všechno ostatní jde ve vašem životě snadno, lehce a radostně. Jste zajedno se sebou samými a nepotřebujete cokoli vnějšího, abyste se cítili dobře. Jste sami sobě jednotou – a přece se cítíte spojeni se vším ostatním hlubokým a důvěrným způsobem.
Na vztazích je paradoxní to, že můžete být s druhou osobou důvěrně spojeni jedině tehdy, když jste schopni přijmout jednotu uvnitř sebe sama. Když jste připraveni přijmout sebe samé s břemeny z minulosti, se svými vzestupy i pády – pak je zde prostor pro druhou osobu s jeho či její jedinečnou individualitou. Potom již nepoužíváte druhou osobu, abyste se vrátili Domů. Namísto toho sdílíte s touto druhou osobou Domov, který nesete uvnitř svého srdce. Tento typ vztahu se stává společnou oslavou, sdílením a je léčivým vztahem, ať už je s partnerem, přítelem nebo dítětem. Není v tom žádný zásadní rozdíl. Přece však jsou milostné vztahy – partnerské vztahy – vztahy, které se ve vás ozývají nejvíce. Nesmírně se vás dotýkají a vyvolávají hluboké emoce, neboť se zdá, že drží příslib návratu Domů tak, jako tomu není u žádného jiného vztahu.
Předtím než budu hovořit o milostných vztazích, bych vám rád připomněl, že Domov, po kterém toužíte, ta původní jednota, ze které jste se jako duše zrodili, není daleko. Dalo by se říci, že ve sféře času to bylo velmi dávno, kdy jste se rozloučili, symbolicky řečeno, s Rájem. Kdy jste se ubrali na svou vlastní cestu jako „duše v těle“ a vybrali si jistou formu, ve které se manifestujete, podstupujete zkušenosti a navštěvujete různá místa ve vesmíru.
Když jste se narodili jako individuální duše a podnikli svou cestu, opustili jste prvotní jednotu, kterou si můžete představit jako teplou přikrývku lásky a světla, která vám byla tak důvěrně známá. Jednotu, kde jste vždy cítili bezpečnou přítomnost Otce-Matky-Boha a tak jste se nikdy neobávali, že budete osamoceni či odmítnuti. Ještě jste ani nechápali tyto „odmítavé“ představy, a přesto byla v činnosti archetypální síla Boha, která vás porodila ven z lůna oné jednoty Otce-Matky-Boha.
Jaký byl účel tohoto zrození? Abyste se vy všichni mohli stát nezávislými bohy! Abyste se vy sami mohli stát výchozím bodem zdroje vřelosti a lásky Otce-Matky-Boha, který dává vzniknout a povstat nespočtu bytostí. Rozloučení, jež jste na počátku učinili, vám však zprvu přišlo jako šok. Uvědomili jste si, že s tímto odloučením od jednoty přišlo poznání, že proto, abyste skutečně zažili proces vývoje, nemůžete vědět nic předem. Uvědomili jste si, že odděleni od prvotní jednoty můžete být jedině tak, že půjdete zcela svou vlastní cestou jako individuální duše, která se poprvé začíná seznamovat se strachem, smutkem a temnotou nevědění a nepochopení.
Stále si sebou nesete tuto prvotní zkušenost smutku a opuštěnosti, jež může velmi silně vyvstat v oblasti milostných vztahů. Ještě předtím než pohovořím o těchto vztazích, rád bych vám připomněl, že vy máte kdykoli možnost toto prvotní spojení prožít. Kdykoliv vstoupíte do bezesného spánku, opouštíte své tělo a spojujete se s nejhlubším zdrojem, z něhož pocházíte, spojujete se s Bohem, pokud to tak chcete nazývat, či s nejhlubším jádrem sebe sama: tou částí, která Ráj nikdy neopustila a je stále tam. Přestože jste ho opustili před miliardami let, jednota je stále uvnitř vás, je to nezcizitelná část vašeho vědomí. V noci, když vaše mysl není tolik aktivní, odevzdáváte se spánku a vstupujete do ne-fyzických říší, pak, jak opouštíte své tělo, se odebíráte k tomuto Zdroji a tak se osvěžujete. I ve svém každodenním životě můžete učinit spojení s touto realitou božského ducha, jejíž jste důvěrnou součástí. Tím, že se velmi zklidníte, můžete vnímat tuto přítomnost tady a teď. Vyzývám vás, abychom společně, jako jeden, pocítili, jak jsme my všichni podstatnou částí této prvotní tváře Boha.
Představte si, že uprostřed vaší hrudi, ve vaší srdeční čakře, je jasný, krásný krystal. Vnímejte ho tam a pociťte jeho sílu: čistý, jasný krystal, v němž všechny fazety odráží vaše mnohé zkušenosti. Tento srdeční-krystal je taktéž spojen se vším kolem vás. Pocity, které přijímáte od druhých, mohou být tímto krystalem zrcadleny a tak, jak přijímáte jejich nálady a emoce skrze tento krystal, můžete druhé pochopit. Z tohoto srdečního krystalu chápete prožitky druhých: jejich bolest a zklamání jsou vám zřejmé.
Tento srdeční krystal je spojen se srdci všech žijících bytostí, neboť my všichni jsme jedním. Přesto můžete také cítit, že srdce, které nesete ve své hrudi, patří vám: je to vaše srdce duše. Pociťte, jak jsou oba aspekty provázané. Jste spojeni na úrovni srdce – v horizontálním poli, jež vás spojuje se vším. Neexistuje tedy jakékoli oddělení, neboť my jsme jedním. Přesto jste také „jeden/jedna“ ve smyslu, že vy jste vy a nikdo jiný není přesně jako vy. Jste individuální bytostí a existuje zde vertikální linie, která vás spojuje přímo se Zdrojem, s Bohem. Jste v tomto fyzickém těle, které je nositelem vašeho srdce, vašeho vlastního kousku Božského vědomí.
Vnímejte rozsáhlost tohoto krystalu: bezmezné vědomí, které vám patří a přesto může jít kamkoli chce. Není svázáno s tímto tělem, i když v tomto těle nyní, dočasně, přebývá, je to tak ohromná energie, že nakonec není vázána k žádné formě. Vy jste tímto vědomím, vy jste přinesli kousek božské struktury Otce-Matky-Boha spolu s vámi sem na Zemi. Jste uvnitř sebe celiství a úplní a jste strážcem tohoto srdečního krystalu. Pamatujte na to, zatímco se teď budeme dívat na téma milostných vztahů.
Když se zamilujete do druhé osoby, často prožíváte na počátku vztahu intenzivní blaho. Zdá se, jako kdyby se něco uvnitř vás široce rozevřelo, něco, co bylo dlouhou dobu ukryto a může být odhaleno pouze pohledem druhého. Nezdá se, že druzí lidé vidí to „něco“ uvnitř vás, ale váš milovaný/á probouzí neskrývanou krásu toho, kým jste. Vaše touha a nadšení k životu se navrací, cítíte se vnímáni a milováni a chystáte se prožít svou vlastní hloubku – svůj zázrak. To je zkušenost z poblouznění. Ačkoli se zdá, že je to o druhém, ve skutečnosti je to o vás, o tom, co ve vás druhý vyvolává, což je nádherné, zázrak! Zdá se, že jste se až nyní probudili a pocítili, jak moc musíte dávat a jak moc můžete být milováni.
V tom okamžiku jsou lidé obvykle opojeni úžasem a zázrakem tohoto poblouznění, jež prožívají, a slepě lpí na tom, kdo v nich probudil tento pocit. Ona nebo on má „magickou hůlku“ ve svých rukou a to, co prvně vedlo k odhalení a k láskyplným pocitům vůči sobě i k druhým, od vás postupně uniká s tím, jak se zcela zaměřujete na toho druhého.
Pak začne s druhým boj. Budete chtít vlastnit jeho nebo její část, která vám dávala tak příjemný pocit. A ten druhý/á často to stejné dělá vám. Oba jste touto tahanicí nesmírně zmatení. Tak to nejvyšší, co si můžete navzájem dát, nakonec vyvolává to nejnižší, totiž žárlivost, závislost a mocenské boje. Je to extrémně bolestivý pád, který téměř každý ve svém životě zažil.
Jak k tomuto pádu dochází? Uvnitř vás existují dvě části. Uvnitř vás, v srdečním krystalu, jenž jsem popsal, existuje láska, která dokáže jeho nebo ji vidět přesně takové, jací jsou, a můžete prožívat krásu, která je zde přítomna. Z tohoto místa ve svém srdci můžete vstoupit do vzájemně rovnocenného a vyváženého spojení s druhým, v němž jeden v druhém uznáváte božské a zároveň jeden v druhém neztrácíte ze zřetele člověka. Připouštíte druhému jeho bolest, nedůvěru, zklamání a vzdor.
Ve vašem břiše je však v činnosti jiná energie, něco, co může být velmi silné, ničivá síla v poblouznění. Tuto energii nazývám opomíjené vnitřní dítě, které nese velmi silnou a hlubokou bolest uvnitř, která sahá zpět k oné prvotní bolesti zrození, opuštění jednoty Otce-Matky-Boha. Toto dítě se probouzí, i když se poprvé zamilujete, a má mnoho emocí, jež mohou zastřít vaše srdce. Tyto emoce dokáží srdeční krystal zahalit a zastřít fakt, že to vy jste zdrojem požitku a blaženosti, které jste prožívali v počátečních fázích romantické lásky. Tyto pocity se týkají vás a prostoru, jenž jste sami sobě poskytli, jenž byl možná vytvořen druhým, ale který se stále týká vás.
Dítě ve vás, které je v bolesti a křičí po pozornosti, lásce, uznání a bylo po tak dlouhou dobu přehlíženo, však může mít tendenci přejímat jistý druh kontroly nad partnerem. Chce se ho držet za každou cenu, aby pro sebe získalo to, co mu chybí. Takto může dítě a srdeční krystal skončit na dvou protilehlých stranách. To, co se zprvu zdálo jako velmi krásné, se proměňuje v destruktivní vztah, kde začínáte jeden s druhým bojovat a vstupujete do bitvy, kterou ani jeden nechce, ale přesto se odehrává.
Tehdy, když hrozí, že se kouzlo vytrácí, můžete být zoufalí. Chcete se svého partnera držet za každou cenu, protože jste kdysi s touto osobou cítili absolutní lásku. Začínáte bojovat, abyste si ho udrželi, a vaše nejstarší bolesti, vaše emoce hněvu, strachu z opuštění, dokonce nenávisti se mohou vložit do hry. Je pak velmi těžké nechat druhou osobu odejít, neboť jste poháněni vzpomínkou, jak příjemné to bylo, když bylo vše harmonické.
Je velmi důležité, abyste věděli, jak v této fázi propustit. V okamžiku, kdy cítíte, že jde váš vztah do klesající spirály a vy se navzájem začínáte obviňovat a vyčítat si, je čas poodstoupit. Můžete se navzájem velmi silně zranit, a to právě proto, že jste se jeden druhého tak hluboce dotkli a tuto bolest vyléčit je těžké.
Odvažte se tedy udělat krok zpět, když cítíte, že se vám to vymyká z rukou, že jste zcela unášeni emocemi, které vám zabraňují přiblížit se ke svému partnerovi s otevřeným srdcem. Můžete vnímat hluboký strach z opuštění nebo téměř opak: strach spojit se s někým tak hluboce, že v tom ztratíte sami sebe. Mohou být přítomny také další emoce jako je hněv nebo žárlivost, ale důležité je to, že ty nejintenzivnější emoce jsou spíše o vás, než o vztahu. Vztah tyto emoce spustil, ale ony samotné pramení z hlubších příčin.
To, na čem teď záleží, je, že se obrátíte směrem ke zraněnému a odmítnutému dítěti uvnitř, které je skutečnou příčinou vaší emocionální nerovnováhy. Není to zodpovědnost vašeho partnera. Stejně tak vy nejste zodpovědní za vnitřní dítě svého partnera. Když činíte někoho jiného zodpovědným za svou bolest a očekáváte, že ji vyléčí, vede to ve vztazích k ohromnému zmatení.
Jak tedy poznáte, že se vztah, který byl na počátku milujícím svazkem, ubírá špatným směrem a začíná být nevyvážený? Vlastně jsou tam jasné náznaky a jedna z cest, jak to zjistit, je:
symbolické cvičení se svým vnitřním dítětem.
Představte si, jak v této chvíli stojíte naproti svému partnerovi. Můžete vzít i někoho, kdo je pro vás velmi důležitý, pokud zrovna nemáte partnera. Dovolte svému vnitřnímu dítěti, aby se postavilo k vaší levici. Stačí si představit, že vy sami jste dítě, kdekoli pod 10 let. Postavte se s tímto dítětem po levici naproti vašemu partnerovi. Nyní sledujte, jak toto dítě reaguje na vašeho milovaného/milovanou. Podívejte se na první reakci dítěte. Zeptejte se ho: „Co tě k němu/ní přitahovalo? Co pro tebe bylo tak neodolatelné? Co se dotklo tvého srdce, co tě fascinovalo?“ A pak se zeptejte: „Jak se cítíš nyní?“
Stalo se něco s touto prvotní kvalitou? Cítí tuto lásku dítě stále? V léčivém vztahu je tato jedinečná kvalita stále velmi přítomná. Stále vás sytí, hřeje, i když váš partner nabral více lidskou formu se svými vlastními problémy, vzestupy i pády. Přesto je něco z tohoto prvotního kouzla přítomno a díky tomuto kouzlu mohou být problémy překonány. Pokud cítíte, že kouzlo chybí, pokud se vaše vnitřní dítě ve skutečnosti cítí nemilováno nebo že je s ním neférově zacházeno, pak se tu odehrává něco, co vyžaduje vaši pozornost. Dopřejte si čas, abyste to se svým vnitřním dítětem odhalili.
Abyste tuto situaci vyjasnili, propusťte obraz vnitřního dítěte a si představte nyní, jak stojíte před partnerem, kterého jste si vybrali, a pozorujte, jak mezi vámi proudí energie dávání a přijímání. Nejdříve pozorujte, co dáváte druhému a vnímejte to. Pakliže to cítíte, nemusí to být vyjádřeno slovy. Pozorujte, co proudí od vás směrem k druhému a vnímejte, jak se v tento okamžik cítíte. Cítíte díky tomuto dávání více energie nebo se cítíte prázdní a vyčerpaní? Je dávání inspirující nebo jste jím vyčerpaní? Držte se prvního pocitu.
Poté, co jste se podívali na to, co dáváte druhému, pozorujte opačnou interakci. Co od druhého přijímáte? Spolehněte se na svůj první pocit, jakmile k vám přijde. Vnímáte to, co přijímáte příjemně? Otevírá to víc vaše srdce? Cítíte se šťastnější ohledně sebe sama jako důsledek toho, co přijímáte? Podstata léčivého vztahu je ta, že vám druhý dává něco, co vytváří ve vašem srdci radost.
Na závěr je tu ještě další znamení destruktivního vztahu. Z vašeho solar plexu – místa blízko žaludku – vnímáte „provaz“ energie, který je spojen s druhým. Pokud jste vnímaví, můžete tento provaz pociťovat. To, co hledáte, je pocit, že potřebujete druhého vlastnit, panikaříte při myšlence, že tu ten druhý již nebude, něco za tento provaz tahá. Pokud to vnímáte, je to v podstatě energetická pupečníková šňůra, která vás spojuje s druhým a dává vám pocit: „Potřebuji ho/ji, Neobejdu se bez něj/ní!“ Tento panický strach vám ukazuje, že nefungujete nezávisle nebo si alespoň myslíte, že to bez druhého nemůžete zvládnout, a taková závislost může vést k destruktivnímu vztahu.
V léčivém vztahu je přirozené postrádat jeden druhého, když jste nějakým způsobem odloučeni. Je přirozené mít radost a toužit po vzájemné společnosti. Můžete chtít druhého, ale nepotřebujete ho. V destruktivním vztahu je však v činnosti něco zhoubného. Je zde pocit, že nemůžete konat nebo být bez druhého, je na něm závislý váš pocit pohody – možná samotný život! – a to vás značně oslabuje. Existuje zde hluboký strach z možného odmítnutí druhým a to vás pokořuje a svírá. Celý vztah již nemá tu radostnou prostorovost a svobodu, kterou měl na počátku.
Pokuste se tyto věci vnímat tiše, svým vlastním způsobem. Nebojte se vytvořit ve vztahu prostor pro vnímání takovýchto věcí. Jakmile se jednou ve vztahu ocitnete v negativní spirále, je často potřebné, aby se partneři navzájem vzdálili, fyzicky a emocionálně, aby zjistili, kde každý z nich stojí. V takovém čase je často užitečné snažit se o věcech hovořit. Je nezbytné, aby se vaše energetická pole nejdříve vzájemně osvobodila a získala dostatečný prostor pro návrat do středu svého srdečního krystalu. Sestoupit svým vědomím dovnitř tohoto krásného čistého krystalu, který je vaší podstatou. Nezáviset na druhých, abyste prožívali to, co máte v sobě. Je to tam pro vás – stále. Je to šepot Boha, jenž můžete v tichu slyšet.
Vnímejte, jak z tohoto krystalu září světelné paprsky na dítě ve vás, které stále trpí bolestí a které stále hledá mimo sebe přijetí, lásku a bezpečí. Nechť vaše světelné paprsky sestupují na toto dítě a vy můžete doslova vnímat, jako by se světlo krystalu ukotvovalo prouděním hlouběji a hlouběji dolů přes vaše břicho a vaše nohy do Země.
To je vaše světlo, vaše jedinečné Světlo Duše! Jste zde, abyste toto světlo prožívali v těle na Zemi. Vaše specifické světlo je jedinečné, je to vaše Andělské Světlo, a když s ním zůstanete spojeni, pak přitahujete ve svém životě léčivé vztahy. Nemáte žádnou „potřebu“ druhých. A také nemáte potřebu přetvářet druhého v někoho „dokonalého“: někoho, kdo vás konečně uvidí v tom světle, po které toužíte, a kdo vám bezpodmínečně rozumí a přijímá vás tak, jak chcete vy.
Bezpodmínečné přijetí a láska je nalezena pouze ve vašem vlastním srdci – pomocí vás a pro vás. Nezatěžujte tímto úkolem někoho jiného. Absolutní láska je něco mezi vámi a vašim Já. Můžete to poskytnout jen sami sobě a když tak činíte, stanete se fontánou lásky pro ostatní, protože jste pak zcela upřímní a pravdivý sami k sobě. Milujete sebe sama včetně temné části: onoho dítěte ve vás, které někdy bojuje a je trýzněno.
Když sami sebe milujete, je pro vás jednodušší vidět druhou osobu ve skutečné perspektivě. Již nemusíte brát tak osobně občasné útočící nebo zraňující věci, které ona nebo on říká nebo dělá. Jejich skutky a reakce patří jim a je pak jednodušší na ně emocionálně neodpovídat. Druhá osoba již není zodpovědná za spásu vaší duše – to vy jste. Vy jste mistrem svého světa, své reality.
Vy všichni jste na této cestě sebe-uvědomění a již jste se druhých lidí svým srdečním krystalem dotkli: věnujete jim jiskřičky lásky a naděje. Já vám děkuji za váš příchod na Zemi v tomto čase, v této fázi obratu a přeměny. Jsem s vámi a hluboce vás opatruji. Jste mí bratři a sestry a já vás miluji.
© Pamela Kribbe
www.jeshua.net
Překlad: Denisa Vaňková
6. Andělská terapie pro rozchody s Doreen Virtue
5. Miluješ mě? MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Věta, která má pro většinu žen úplně jiný význam, než pro většinu mužů.
Většina žen mluví o lásce daleko častěji, než muži. Žena obvykle ráda říká: Miluju Tě a ještě raději to slyší od muže. Ale kupodivu většina mužů těmito slovy šetří. Proč?
Ženina láska je vyjadřována slovy, mužova láska je vyjadřována činy. Když žena řekne „Miluju Tě“, uvědomí si víc svou lásku, víc se na ni napojí a tudíž ji nejen víc cítí, ale i sama láska se tím zvětší.
U mužů je to často přesně naopak – čím víc se o lásce mluví, tím je to podezřelejší. (Obzvlášť když je muž introvertní nebo když má špatnou zkušenost, že slovo láska maskovalo nelásku.)
Protože muž v mužské energii nemluví, ale koná. A když se o něčem moc mluví, je to podezřelé. A moc pro muže je někdy zatraceně málo pro ženu:
Jdou 3 chlapi do hospody. Dají si jednu rundu. Ticho. Dají si druhou rundu. Ticho. Dají si třetí rundu a jeden z nich řekne: Ta whisky je ale dnes dobrá, co? A jiný ho okřikne: Přišli jsme sem pít nebo kecat?
Jak posílit lásku
Když chce muž posílit ženinu lásku, dovolí jí, aby o ní mluvila. A bude o ní mluvit i sám, ale musí si dát pozor, aby tím jeho hladina lásky neklesla. Tím by dal ženě danajský dar.
Muž může posílit ženinu lásku nejvíc činy. Ale to někdy nestačí. Musí umět ženě ukázat, co pro ni a pro vztah dělá. Protože ženy často nevidí. Kolik manželství ztroskotalo na tom, že žena nechápala, že muž je dlouho v práci i proto, aby se ona měla dobře. Místo aby byla ráda a muž se pak domů těšil, stěžuje si a muž se domů netěší a je pak v práci ještě déle.
Největší problém mužů ve vztazích je, že dělají a neřeknou proč. Je tam ale paradox. Když muži začnou moc mluvit, budou víc v ženské energii a to ženy úplně také nechtějí.
Ve vztahu založeném na formátu šťastné otrokyně muž mluví velmi málo a žena musí poznat. To je velmi těžké, ale je to přirozené a muže učí být naplno v mužské energii a ženě nezbývá, než se napojit, jít víc do ženské energie. Navíc je to pro ni výcvik v intuici. A ta se bude ženě hodit i v normálním vztahu.
Každý pár se musí domluvit, zda chce normální vztah (a tudíž muž by měl víc mluvit a žena nemusí zlepšovat intuici, protože její úkol za ni udělá muž svým mluvením) nebo přirozený vztah (kde muž mluví jen když je skutečně co říct a žena se učí se napojit tak, že ví, i když to nebylo řečeno. Veliká výhoda tohoto vztahu je, že se pak žena naučí napojit na svého muže natolik, že cítí jeho blízkost, i když on je kilometry daleko. Nejen díky tomu je pak šťastnější, ale na začátku to je naopak velmi těžké, protože to popírá vše, čemu věříme).
Samozřejmě nejvíc muž posílí ženinu lásku tím, že jí dá svou lásku. Ale nesmí se tím stát menším. To ženy v ženské energii odpuzuje.
Když chce žena posílit mužovu lásku, musí mu ji dát a nesmí za to nic chtít. Jestli to dělá správně, dostane o to víc, oč méně chce. Žena může muži říct, že je do něj zamilovaná, ale nesmí po něm chtít, aby jí řekl, že ji taky miluje. Tím by to celé ničila.
Když žena pro muže vaří, uklízí atd., je to dobré, ale jen v případě, že tím posiluje svou lásku. Pokud žena dělá domácí práce a štve ji to, vztahu ubližuje. Problém je, že to muž obvykle nepozná, dokud není příliš pozdě a tudíž s radostí přijímá pohodlí, aniž by tušil, jaké pocity má u toho žena. Kdyby to tušil, často by od ní chtěl méně. Ale to by obvykle také nepomohlo, protože problém není v tom, že žena dává, ale v tom, že neumí dávat s pravou láskou (která je takovým zdrojem síly, že je žena neunavitelná).
V tom jsou muži někdy pravdivější. Co se jim nechce, to prostě nedělají a tudíž co dělají, to dělají s radostí a s láskou, aniž by o tom mluvili. A ženy místo aby si toho vážily, si na to stěžují.
Pozná žena mužovu lásku?
Žena ve zdravé ženské energii má lásku v sobě a tudíž pozná, když ji muž miluje. Tím, že si nevynucuje slova lásky, má daleko větší šanci je dostat a když ne, nic se neděje, protože ona lásku cítí i beze slov.
Žena v nezdravé ženské energii má lásky nedostatek a tudíž vidí spíše mužovu nelásku, než lásku. Představte si, že byste přišli na basketbal a tam měl jeden tým za každý koš 20 bodů a druhý tým jen 1 bod. Jaká je šance, že ten druhý tým vyhraje? Stejnou šanci má muž, aby takovou ženu přesvědčil, že ji miluje. Navíc taková žena mužovu lásku nepozná z činů, proto se musí ptát. Ale mužova hladina lásky mluvením o lásce klesá.
Taková žena aniž by to věděla, je tak posedlá tím, aby našla důkazy mužovy nelásky, že se jí to nakonec vždy podaří. Navíc na nějaké úrovni touží, aby se ujistila, že je nehodná lásky, to však vůbec netuší. Je to jako byste se dívali na svět modrými brýlemi a divili se, kde je žlutá. Řešením je sundat si modré brýle a to obvykle žádný muž nesvede, to musí udělat žena sama v nějaké terapii.
Žena s výraznou převahou mužské energie se diví, proč ten její muž (v ženské energii) tolik mluví o lásce a prudí ji tím. :)
Překlad
Když žena říká „Miluji Tě“, říká tím vlastně: „Teď právě v tomto okamžiku cítím cit lásky. Sice nevím, jestli tady bude ještě za minutu, ale možná právě proto Ti to musím říct, abychom si oba vychutnali to, že to právě teď cítím. Jo a ještě moment: Abych to cítila, musím vědět, že Ty to cítíš taky. Já to nepoznám, takže to potřebuju slyšet. Když to pokazíš, obviním Tě za to. Ale právě teď je to v pořádku, jen mi hned rychle musíš říct, že mě miluješ, jinak se budu cítit nemilovaná a pak Tě nebudu mít ráda, ani sebe.“
U jiných žen to znamená prostě: „Potřebuju slyšet, že mě miluješ, tak už mi to sakra řekni, aniž bych si o to musela říkat.“
Jenže ono to bohužel muže obvykle netrkne. Takže si o to pak musí taková žena říct nahlas nebo trpět.
Samozřejmě jsou i jiné překlady. Dospělá žena tím prostě jen říká: „V tomhle okamžiku Tě miluju.“ Od této ženy nebude muž cítit nic jiného, než lásku a tudíž v něm začne láska klokotat tak, že mu nakonec nezbyde, než o ní i mluvit. Mimo jiné i proto, že tato žena už nepotřebuje, aby o lásce mluvil, dokonce ani nepotřebuje, aby ji miloval, takže ji miluje a ona to cítí i beze slov.
Když muž uslyší otázku: „Miluješ mě?“, začne přemýšlet. Celý pochod je asi takovýto: „Ano, teď právě cítím cit lásky, ale vydrží mi? Mohu jí (sobě) garantovat, že to stejné budu cítit i za týden, za měsíc a za rok? Jsem si jistý, že mi to vydrží? Zvládnu ji milovat v dobrém i zlém?“ Když chce být muž věrný, položí si navíc otázku: „A jsem si jistý, že už se nikdy nezamiluju do jiné?“
Už chápete, proč je pro muže tak těžké říct těch pár slov? Protože jestli je čestný a chce být věrný, dokáže zaručit, že už nikdy na jinou ženu ani nepohlédne? (A pokud se na TOHLE milé ženy neptáte, tak to svým mužům vysvětlete. Ale předtím si šáhněte do svědomí: Skutečně ani trošičku? A uvěřím mu, že mě miluje, i když oba budeme vědět, že možná někdy na jinou pohlédne?)
Když jsou všechny odpovědi kladné, muž jasně a jednoznačně (ale i tak se zpožděním – musel rozmýšlet) řekne „Ano, miluji Tě“.
Paradox je, že čím víc je muž férovější, tím větší problém bude mít tuhle větu říct. Pokud ještě navíc má za sebou zkušenost, že někoho miloval a pak přestal a ona mu to omlátila o hlavu, bude se ještě víc cukat to říct, dokud si nebude úplně jistý.
Když to i přesto řekne (spousta mužů se naučila, co mám odpovědět, abych měl klid), jeho hladina lásky klesne.
Rychle a kladně odpoví
-
1. muž, který si to předtím už rozmyslel a promyslel
-
2. podvodník, který ví, jak dostat ženu a je mu jedno, jaké k tomu použije postupy
-
3. slabý muž, který se bojí říct (mužskou) pravdu,
-
4. muž v průběhu milování nebo jindy, když je přemožen citem natolik, že přestal myslet (a být zodpovědný!!!)
-
5. muž, který si jen užívá a nenese zodpovědnost
-
6. muž, který pochopil, že se vlastně žena ptá na to, zda je pro něj ona v pořádku, a současně si to umí nekomplikovat tím, na co se zdá, že se žena ptá.
Milé ženy: Kromě 1,4,6, chcete vlastně takového muže?
Jako první řekne miluji Tě
-
1. muž, který dokáže nemyslet a být jen v citu
-
2. sukničkář, který ví, že to je nejrychlejší způsob, jak se ženě dostat pod kalhotky a je mu jedno, co to s ní pak udělá
-
3. muž, který miluje ženu víc, než ona jeho
-
4. muž v ženské energii (obvykle má pak ženu vmužské energii, která o lásce moc nemluví a jemu to chybí a může pak dělat i ženské scény)
Muž číslo 3 a 4 pak obvykle začne vyžadovat od ženy, aby mu ona řekla, že ho miluje. Chytrý sukničkář možná udělá totéž, ale nebude dělat scény.
Když Vám muž často říká Miluji Tě, máte buď veliké štěstí nebo smůlu. Která z těchto variant to je, poznáte po letech.
Jak poznat, že mě skutečně miluje?
Podle činů. Dívejte se, co dělá. Chce si jen užívat nebo dělá věci, které přinesou užitek jen Vám nebo sice jen jemu, ale až po delší době?
Aby to bylo složitější, pokud praktikuje metodu šťastné otrokyně, bude na počátku dělat věci, které se Vám nebudou líbit. To ale znamená, že to myslí vážně. Kdyby ne, tak si Vás jen vezme a nebude si Vás krotit.
Zase je tady stejný paradox. Když Vám tři muži donesou kytku, u jednoho to bude znamenat, že Vás miluje a chce být jen s Vámi. U druhého to bude znamenat, že si Vás chce za stovku koupit (takhle to ale samozřejmě nikdy nepřizná) a třetí se prostě bojí kytku nekoupit.
Dívejte se pod povrch
S jistotou to poznáte jen podle energie, která z muže vychází. Problém je, že jestli se cítíte málo milovaná, Vaše pocity Vás svedou na scestí. Existuje mnoho žen, které zadusily mužovu lásku tím, že se ptaly, zda je miluje.
Myslete na to, že mužská láska je podmínečná. Nejpravdivější je muž, který řekne: „Budu Tě milovat, když...“
Ale my všichni věříme, že jen podmínečná láska je ta pravá. A proto tuhle větu skoro nikdy neuslyšíte. A zase ta samotná věta není důležitá: Říká to muž proto, že je schopen lásky jen když splníte určité podmínky? Tedy je na nějaké úrovni mrzák? Nebo to říká proto, že ví, co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane?
Je to malý rozmazlený chlapeček, který hledá maminku a musí být po jeho? Nebo je to dospělý muž, který Vás jako člověka bude mít rád, i když jeho podmínky nesplníte, ale ví, že cit lásky vytryskne jen když budou splněny podmínky, aby mohl tryskat? Stejně jako si nemůžeme přikázat ženskou lásku, nemůžeme si příkázat ani mužskou lásku. V tom je ale mužská láska daleko demokratičtější, protože zatímco ženská láska buď je nebo není a nikdo pořádně neví proč, tak mužská láska sice také buď je nebo není, ale je jasné (pokud je muž vědomý), za jakých podmínek může tryskat, za jakých jen probublávat a za jakých ani to ne.
Jak se může žena ptát
Žena může mužovu schopnost milovat rozšiřovat jiným způsobem: Může se ptát: „Jak se cítíš?“ Problém je, že tato otázka může být mnoha mužům nepříjemná a hlavně že ženě může být nepřijemná odpověď muže. Když vlastně chce žena slyšet „Miluju Tě“ a místo toho uslyší: „Mám hlad“, jen dospělá žena to unese.
Také si může všímat toho, co pro ni nebo pro vztah muž dělá. A říct: „Jsem ráda, že to pro mě, pro nás děláš.“ To funguje velmi dobře, dokonce i když to muž dělal z jiného důvodu. Muž si uvědomí, že to ženě dělá dobře, to ho pohladí po srdíčku a příště to udělá raději.
Problém nastává, když muž něco dělá pro vztah a jí se to nelíbí. Např. když je muž mužem, nebude chtít žít s nezkrocenou ženou. Jednak už ví, že je tím vztah ohrožen, druhak to jako muž nemůže připustit, třeťak chce ženu osvobodit od jejích běsů. Takže se domluví, že muž bude ženu krotit. Ale to se ženě nebude zpočátku líbit, i když s tím souhlasila. A tady je možná o to důležitější, aby žena řekla: „Sice se mi nelíbí, co děláš, ale moc si vážím toho, že to pro náš vztah děláš.“
Dospělá žena
Dospělá ženy by řekla: „Moc Tě miluju. Taky se cítíš tak báječně?“ Tím se na lásku neptá a současně ptá. Protože jestli je muži moc dobře, je tam láska přítomna dokonce, i když si toho muž není vědom. Protože muž někdy neví, jak moc ženu miluje také proto, že si myslí, že to musí být něco velikého, jako v romantických filmech.
Když jí pak muž řekne, že ji miluje, oslaví to jako něco jedinečného, protože muž neopakuje tu stejnou věc pořád dokola.
A co muž?
Muž by měl chápat, že žena se ve skutečnosti neptá na to, zda ji miluje, ale zda je milováníhodná. Takže správná odpověď, abyste si nesnižovali hladinu své ženské lásky (ta je pro muže omezená) vůči své ženě: „Jsi úžasná“ nebo „Zasloužíš si lásku“ nebo „Je mi s Tebou moc dobře.“
Všimněte si, že nejlepší vztahy jsou ty, ve kterých se o lásce moc nemluví. Oba to prostě vědí. A vědí to také proto, že ví, že jsou milováníhodní. A navíc je daleko snadnější milovat toho, kdo ví, že je lásky hoden, než toho, kdo tomu nevěří.
Je mnoho vztahů, kde láska je, ale jeden (nebo oba) nevěří, že si ji zaslouží, takže ji necítí, i když ji dostává/jí. Proto asi vůbec nejdůležitější je, aby oba věděli, na co se to vlastně žena ptá, když se ptá, zda ji muž miluje. Chce ujistit, že je v pořádku a že je milováníhodná. Když tohle muž ženě dá, dá jí vše, co potřebuje a co je ještě lepší: Tohle může dát i cizí muž cizí ženě. Šéf může podřízené říct: Děláte svou práci moc dobře. Vážím si, že jste v naší firmě. Až tohle žena naplno procítí a přijme, bude na svého muže vyvíjet o něco málo menší tlak a láska bude moct vzrůst.
Správný překlad
Z ženštiny: „Miluješ mě?“
Do mužštiny: „Cítíš ke mně právě teď lásku?“
Nebo „Jsem hodná lásky?“
Nebo „Je Ti se mnou dobře?“
Z mužštiny: „Miluješ mě?“
Do ženštiny: “Jsem pro tebe dost dobrý?“
Nebo „Nechystáš se mě opustit?“
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
4. Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu – I. díl
21. 06. 2013 v 07:16 | Napsal(a): Od srdce Eva Marvánová
Častokrát v našich vztazích zažíváme mnoho bolesti. Někdy je to téměř neúnosné. Chybí nám naděje. Nebo ji ztrácíme. Klademe si otázky: „Má náš vztah ještě smysl? Změní se ten druhý? Budeme schopni spolu ještě vycházet?“ Leckdy neznáme odpovědi.
Víme to, že s tím druhým chceme být, ale nevíme, jak to udělat a nezbláznit se. Možná to není tak zlé, ale i tak nám někdy z partnera jde hlava kolem. Pojďme se podívat na jinou perspektivu, takovou, jakou nás neučili. Takovou, kde romantická řešení nefungují (což se v běžném životě děje až příliš často), ale fungují jiné a mnohem hlubší principy. Potom v druhém přestaneme vidět nepřítele nebo toho „kdo to má špatně“. Pochopíme, že pohled: „Musím ho/ji změnit a když to nepůjde, musím odejít nebo se přizpůsobit něčemu, co nechci a co mi nesvědčí.“, může mít i jinou perspektivu a možná není vůbec nutný. A i přesto, že tento pohled opustíme a nebudeme druhého měnit, mohou se dít zázraky.
Pojďme získat naději, že i když jsou naši partneři, jací jsou, pohledem do sebe a pochopením hlubších příčin a souvislostí, můžeme měnit náš vztah k větší harmonii a vyšší kvalitě.
Nezahazujme naše partnerství, i když možná vypadá složitě a neřešitelně. Pojďme se nejdříve podívat a pochopit, co nám chtějí konflikty říci. A potom uvidět, jak můžeme tyto problémy využít a díky jejich hlubšímu pochopení znovu prohloubit a rozproudit lásku, porozumění a harmonii.
Pokud toho však chceme dosáhnout, musíme pochopit důležitý princip a to, že:
KAŽDÝ Z PARTNERŮ NESE A VYJADŘUJE PŮLKU JEDNOHO CELISTVÉHO PROBLÉMU.
Dokud nepřijmeme a nepochopíme tento princip, nemáme šanci s problémem skutečně hnout.
Oba dva partneři mají tentýž problém, z něhož každý se identifikuje pouze s jeho jednou polovinou.
Následující příklad, na němž chci demonstrovat tento princip, mohl prožít každý z nás.
Jeden partner je závislejší a potřebuje s tím druhým trávit hodně času. Je nespokojený, když to tak není. Druhý partner, který však chce více volnosti, se cítí omezený, a čím více jsou na něho kladeny požadavky na častější přítomnost, tím více chce být sám nebo chce mít svůj prostor. Čím více chce však mít svůj prostor, o to více na něm ten závislejší partner lpí. A je to takový zamotaný kruh, který se opakuje pořád dokola. Čím více jeden partner dělá to svoje, a chce to svoje, tím více druhý partner také dělá a chce to svoje. A problém se hrotí a hrotí. Partneři se vzájemně obviňují, jak to ten druhý má špatně a oběma je jen hůř.
Tato situace nakonec dopadne několika způsoby.
První varianta je ta, že závislého partnera už ta situace tak strašně bolí, že se sice nerozejde, ale vnitřně se od partnera odtrhne a sám se stane nezávislým. Sice už ho nezraňuje jeho potřebnost, od které se odřezal (dobře čtete, nepíšu zde, kterou si vyřešil, ale od které se odřezal), ale začnou se tak s partnerem od sebe vzájemně vzdalovat. Ve vztahu přestane proudit energie a vztah umře. Partner, který se odřezal, přestože ze vztahu neodejde, může vyplnit prázdné místo v sobě například milencem či milenkou nebo nějakým koníčkem, zanícením do práce atd.
Další možnost vývoje je ta, že si partneři jen prohodí role. Ten původně závislý se rozhodne pro nezávislost, protože už nemůže vydržet bolest z toho, jak pro něj partner není k dispozici. Začne dělat, co chce, stane se tím nezávislým a jeho partner jakoby zázrakem najednou začne žárlit a stane se potřebnějším a závislým. Tím se však problém nevyřeší. Jen se prohodí role.
Mimochodem mnoho terapeutů posiluje partnerské problémy a nevědomě podporují rozpad vztahu tím, že místo toho, aby poukázali na hlubší problém ve vztahu a pomohli ho klientovi vyřešit, tak ho pouze povzbudí v tom, aby skočil do druhé poloviny problému. Například ze závislosti do nezávislosti.
Třetí varianta je, že se partneři rozejdou, protože už nevydrží tlak, který na sebe vzájemně kladou svými neslučitelnými požadavky. V dalších vztazích hrají ty samé role (závislý bude zase závislým a nezávislý zase nezávislým). A přestože si už oba řekli, že jejich další vztahy budou jiné, jakoby divnou náhodou závislák zase potká někoho, kdo bude utíkat pryč a nezávislák někoho, kdo se na něj nalepí.
Pokud závislý partner odchází ze vztahu s tím, že on už nikdy závislý nebude, taky se mu může stát, že v jeho dalším vztahu bude hrát roli nezávislého a jeho další partner bude na něm závislý.
Partner, který vyjadřuje závislost, bude trpět odtahováním se druhého partnera a bude mu to připomínat jeho hlad a trauma z dětství. Partner „nezávislý“ bude traumatizován tím, že bude vidět v partnerovi svoji vlastní závislost, zranitelnost a strach, se kterou ale nechce mít nic společného a od které bude utíkat a bude partnera odhánět. Ani jeden z partnerů nebude tušit, že oba dva mají úplně stejný problém. Z něhož každý vyjadřuje jenom půlku.
DALO BY SNAD I ZJEDNODUŠENĚ NAPSAT, ŽE PARTNER VYJADŘUJE ZA NÁS TU PŮLKU PROBLÉMU, KTEROU JSME SE ROZHODLI NEVIDĚT. TEDY ZÁVISLÝ PARTNER JE ZÁVISLÝ I ZA NEZÁVISLÉHO PARTNERA A NAOPAK. DĚLÁ NÁM TEDY SLUŽBU. TO, CO NA PARTNEROVI NENÁVIDÍME, MŮŽE BÝT PŘESNĚ TO, CO KDYŽ PŘIJMEME, NÁM POMŮŽE NAJÍT SAMA SEBE A DOSÁHNOUT OPRAVDOVÉHO VNITŘNÍHO KLIDU.
Ve chvíli, kdy pochopíme situaci celistvě, může se nám ulevit. Protože již víme, že náš partner není nepřítel, který nám ubližuje. Je to jen spoluhráč. Doteď jsme však nevěděli, jakou hrajeme hru a jakou má tato hra pravidla. Už tedy vidíme, že řešením není trvat na tom, aby se partner změnil a byl takový, jakého si ho představujeme. Víme, že čím víc to po něm budeme chtít, tím méně takový bude moci být.
Naopak pochopíme, že jediným možným řešením je vystoupení z tohoto schématu. Tím můžeme pomoci i partnerovi, aby mohl přestat vyjadřovat tu půlku problému, kterou jsme my sami odmítli. A je jedno, kdo s tím začne. Může ten, komu to dojde první. Tak například ten závislejší má většinou větší potřebu situaci řešit, protože je více v kontaktu se svými pocity. Když si tento partner vyřeší všechny bolesti z dětství, které patří k jeho závislosti a uzdraví si svoji nenasycenost (místo toho, aby sám sebe zmanipuloval a z bolesti si taky začal hrát na nezávislého), tak se ve vztahu uvolní. Jeho dětské „já“ je nasycené a on už nemusí tak tlačit. Nezávislý partner to energeticky vycítí, a protože už tam není ten tlak, nemusí tolik utíkat. Partnerství dostává prostor pro to, aby se mohlo rozvíjet.
A hlavně v partnerství přestává fungovat destruktivní schéma. To schéma může fungovat totiž jen tehdy, když ho hrají oba dva. Jakmile jeden udělá změnu, schéma je neudržitelné.
I když na problému pracuje pouze jeden partner, vztah se začne měnit. Ale jen tehdy, pokud si to uzdraví doopravdy. Pokud opravdu přestane být potřebný, začne dávat, dávat od srdce (a ne proto, aby bral, a proto, že je potřebný) a tím, aniž by se snažil, začne být přirozeným dárcem. Druhý partner, který je vlastně také energeticky podvyživený to začne cítit. Cítí, že jeho partner již není ten, kdo si od něj potřeboval nabrat a sám neměl co dát, protože sám byl hladový. Vidí, že se z partnera stal někdo, kdo již něco nabízí. A aniž by si uvědomoval, proč to tak je, najednou může zůstávat blíže. Možná se začne i sám sytit. Tím, jak se to postupně bude dít, tak se časem mohou zahojit bolesti i původně nezávislého partnera a vztah se stane vyrovnanější a zdravější.
Tuto situaci lze samozřejmě řešit i opačně. Když si nezávislý partner přizná ten fakt, že vlastně jen utíká před vlastní závislostí, kterou v sobě popřel a partner před kterým utíká, mu ji ukazuje vlastním příkladem, může si také tento problém vyřešit. Uzdravit zraněné vnitřní dítě. Potom se stane opravdu svobodným. Bude moci zůstat blízko, když se tak rozhodne a bude moci odejít, když se tak rozhodne. Nebude ho již stresovat závislost jeho partnera a připomínat mu jeho rány. Tyto rány už budou zhojené. Bude moci u partnera zůstat, i když je partner bolavý a potřebný. Začne taky přirozeně a bez sebeobětování dávat, aniž by bral nebo něco potřeboval (například svobodu). Tím se začne jeho závislejší partner sytit. Udělá si konečně zkušenost, že je možné, aby u něj někdo byl, když to potřebuje, aby něco dostal. Nějakou dobu to bude trvat, ale časem se zahojí i on a vztah se opět dostane do rovnováhy a může udělat další krok vpřed.
Zde však platí:
BUDE TO FUNGOVAT, AŽ SI TEN PROBLÉM SKUTEČNĚ VYŘEŠÍME U SEBE A ZAČNEME DÁVAT, ANIŽ BYCHOM POTŘEBOVALI BRÁT (potřeba brát si jen ukazuje na to, že jsme si to ještě nevyřešili). KDYŽ TOTIŽ DÁVÁME DOOPRAVDY, BEZ POTŘEBY DOSTÁVAT (protože jsme si svoje dětské potřeby vyřešily, nikoliv proto, že jsme je popřeli a teď se jenom obětujeme) DOSTÁVÁME AUTOMATICKY. Paradoxně jakmile si to vyřešíme a přestaneme to potřebovat, život nám to většinou dá sám od sebe. Partner najednou začne dávat to, co nikdy dříve. Dokud o to budeme usilovat formou kompenzace a chtít po partnerovi to, co jsme nedostali v dětství, nejen že to nedostaneme doopravdy, ale bude se nám to ještě více vzdalovat.
Pokud se rozejdeme s partnerem dřív, než si toto schéma vyřešíme, ono nás neopustí změnou partnera. Přejde s námi do nového vztahu. Instinktivně si najdeme partnera, který s námi bude hrát stejnou nevědomou hru. Možná si jen prohodíme role, ale jinak nic nového.
Tento princip jsem zde vyjadřovala schématem ZÁVISLOST – NEZÁVISLOST ale platí to na všem, co se v partnerství projevuje jako problém. Zkuste se chvíli nedívat na partnera jako na zločince, který Vám ubližuje, ale hledejte protiklady, které vzájemně vyjadřujete jako dvě strany jedné mince.
Může to být:
ZÁVISLOST – NEZÁVISLOST
MILOVNÍK DOMOVA (NTROVERT) – MILOVNÍK SPOLEČNOSTI (EXTROVERT)
POŘÁDKUMILOVNÝ – NEPOŘÁDNÍK
CHOLERISMUS – FLEGMATISMUS
LHÁŘ – PRAVDOMLUVNÝ
VĚRNÝ – NEVĚRNÝ
PŘECITLIVĚLÝ – NECITLIVÝ
PRACOVITÝ – LENIVÝ
VELKÁ CHUŤ NA SEX – MALÁ CHUŤ NA SEX
ŽÁRLIVÝ – NEŽÁRLIVÝ
PESIMISTA – OPTIMISTA
a mnoho dalšího
Prostě jakékoliv opaky a protiklady.
PROBLÉMEM NEJSOU JEDNOTLIVÉ VNĚJŠÍ PROJEVY, ALE HLUBŠÍ SCHÉMA, KTERÉ PROTIKLADY SPOJUJE A JE STEJNÉ U OBOU PARTNERŮ. PS: V partnerském trojúhelníku mají stejné schéma všichni 3, jen z něj každý vyjadřuje jinou část.
Častokrát se to stane tehdy, když ani jeden z partnerů si schéma není schopen vyřešit, tak přijde někdo další, aby poukázal na to, čemu se partneři vyhýbají. Ten, kdo do vztahu vstoupí, se zase většinou vyhýbá tomu, co partneři vyjadřují navenek a nechce vidět on sám. Přeji Vám, abyste se po přečtení článků dokázali na Váš vztah dívat nově. A místo bojů o to, kdo má pravdu ve snaze donutit partnera, aby to bylo, jak vy potřebujete, jste byli schopni vyřešit tento problém celistvě a opravdově.
Od srdce Eva Marvánová
Eva Marvánová
Cesta Světla
Andělský svět
Praha
www.evamarvanova.cz
www.andelskysvet.cz
mobil: 777 618 248
Skype:cestasvetla (Skype používám pouze po předchozí domluvě)
Facebook: Eva Marvánová
3. Jak udělat z dobrého manželství skvělé? Stačí k tomu 6 kroků! -30. 04. 2014 Lucie Müllerová
Vaše manželství se nepotácí v krizi, ale také to není žádná super jízda? Jde to změnit! A dokonce na to prý stačí pouhé tři týdny. Tady je návod.
Změnit dobré manželství ve skvělé je prý snadnější, než si většina lidí dovede představit. Alespoň to tvrdí manželé a manželští poradci Les a Leslie Parrottovi ve své knize In Making Happy: The Art and Science of a Happy Marriage (Výroba štěstí: Umění a věda šťastného manželství).
„Řada párů proplouvá životem, je jim celkem fajn, ale slýcháme, že ze vztahu zmizela jiskra. S pomocí několika malých změn můžete tuhle monotónnost ze svého manželství doslova vykopnout,“ tvrdí pro deník Daily Mail Les Parrott. Stačí prý začlenit do svého života v následujících třech týdnech šest posilovačů štěstí.
1. Spočítejte své štěstí
První krok spočívá v tom, že nahlas vyslovíte věci, za které si s partnerem navzájem vděčíte. Pojmenujete vše, co na svém vztahu oceňujete a za co jste rádi. Může to být cokoli – krásné děti, hezký domov, skvělé vzpomínky z dovolené. Počítá se vše, drobnosti i velké věci! „Vděčnost uvádí věci do souvislostí a okamžitě zvýší pocit vašeho štěstí. Uvědomíte si, co ve svém životě máte, co vás činí šťastnými,“ upřesňuje Les Parrott.
Pojmenovat krásné věci, které vás díky partnerovi potkaly, je hodně důležité
2. Speciální dopis
Další věc, kterou byste měli udělat, je napsat dopis někomu, kdo ve vašem vztahu sehrál nějakou důležitou roli. Může to být kamarád, který vám před lety skvěle poradil, když vám to moc neklapalo. Nebo rodiče, kteří vás i vašeho partnera vždy podporovali. V dopise byste měli jasně formulovat, čím vám daný člověk pomohl, jak váš vztah posílil. „Místo toho, abyste ale dopis odeslali, společně s partnerem si ho přečtěte. Je to připomínka síly vašeho vztahu,“ říká Les Parrott.
Hledejte nové aktivity, kterým se ani jeden z vás ještě nikdy nevěnoval. A nyní je vyzkoušejte společně, prostě zažijte nějaké své společné poprvé. Takové zážitky totiž pomáhají obnovit kouzelnou chemii, která bývá typická pro začátky vztahu, pro dobu bláznivé zamilovanosti.
4. Místo negativ pozitiva
Oslavujte se navzájem! Věnujte více času a pozornosti hovorům o pozitivních věcech, které potkaly vás a vašeho partnera. Místo diskuse nad další poznámkou vašeho syna zkuste mluvit o tom, jak je skvělé, že vám v práci přidali a že váš partner vyzvedl auto z opravy, takže můžete o víkendu někam vyrazit.
Problémem dlouhodobých vztahů totiž bývá to, že své soužití omezí na ryze praktické věci, na řešení všemožných problémů, a zapomínají se radovat z jakýchkoli úspěchů. Tím, že se zaměříte spíš na pozitivní jevy, dokážete jeden druhému, že váš vztah je plodný, kvalitní a přináší řadu hezkých věcí.
5. Nezapomínejte na budoucnost
Plánujte, mluvte o budoucnosti! „Plánování je zábavné, ale zároveň to stvrzuje vaše partnerství. Mluvit o tom, čeho byste chtěli společně dosáhnout třeba v příštích pěti letech a kde byste rádi byli za deset let, je jako firemní byznys plán, jen zaměřený na manželství,“ tvrdí Les Parrott.
6. Vylezte z manželské ulity
Poslední věcí, kterou manželé Parrottovi doporučují, je nějaká forma charity. Vaše partnerské štěstí se prý zásadně zvýší, když občas překročíte hranice svého manželství a poznáte svět mimo něj. Můžete spolu adoptovat třeba africké dítě nebo nosit granule do psího útulku. „Váš vztah tak dostane nový náboj, smysl. Budete se cítit naplněnější,“ upřesňuje Les Parrott.
Tak co, vyzkoušíte to?
2. Pět kroků, jak si ve vztahu přestat stěžovat a začít si vážit života
NOVINKY CZ.
Člověk je tvor nedokonalý. Chtít tedy vztah naprosto bez chyb je předem nesplnitelný sen. Klíčem ke štěstí přitom není dokonalost, ale schopnost respektu k druhému a umění vážit si toho, co máme.
K nalezení štěstí tak mnozí nemusí hledat nové, lepší či dokonalejší partnery, ale naučit se milovat a respektovat ty, s nimiž aktuálně žijí. Stačí se podívat reálným okem na své aktuální vztahy, zavzpomínat si, co je spojilo, proč partnerům spolu vždy bylo tak dobře a proč spolu zprvu zažívali neskutečné pocity štěstí.
Je velmi snadné si po letech stěžovat, co tomu druhému chybí, co dělá špatně v porovnání s vysněnými princi, ale to neznamená, že je vše špatné jen na jeho straně.
Podívejte se s námi na pět rad odbornice na vztahy Amy Spencerové, jak se naučit pohlížet na aktuální vztah reálnýma očima.
1. Zapomeňte na citróny, sladká chuť je na dosah
Zkuste se jeden den zastavit a popřemýšlet nad vším, co na svém protějšku obdivujete. Co všechno se vám na něm líbí, v jakých okamžicích je vám s ním dobře. Zároveň si vzpomeňte na své předchozí vztahy, co všechno v nich bylo špatně, co vám vadilo a co vás vedlo k jejich ukončení. Opravdu je na tom váš aktuální vztah tak špatně?
2. Trpělivost a pozitivismus přináší ovoce
Pokud budete na svět pohlížet skrz negativní sklo, pak nikdy nebude takový, jaký jste si vysnili. Vždy je zapotřebí chtít vidět i to hezké a váhu toho nebagatelizovat. Za vítězstvím stojí pozitivní myšlení a činy, ne zdůvodňování, proč to nejde a co je všechno špatně.
3. Co mohu sama změnit
Pokud vám na vztahu opravdu záleží, pak nechtějte změny jen po druhém, ale začněte u sebe, budete tak nejlepším příkladem i inspirací. Věci se mohou začít měnit k lepšímu i jinak než výčitkami a lamentováním. Mnohdy postačí druhému naslouchat, respektovat jeho názory, umět mu poděkovat, pochválit a radovat se ze společných okamžiků.
4. Buďte vděční za rozdíly
Opravdu byste chtěli žít s někým, kdo je naprosto stejný jako vy, jí stejné jídlo, poslouchá stejnou hudbu, čte stejné knihy, používá stejnou techniku skládání ručníků jako vy, má stejné zlozvyky jako vy, voní jako vy? Určitě ne. Rozdílnost je to, co nás nutí neustále se vzdělávat, pracovat na sobě a tzv. nezakrnět. Svět i díky tomu je barevnější, veselejší a zajímavější. Lidé se mají doplňovat, zapadat do sebe jako poklička na kastrůlek, a to se všemi svými přednostmi či nedokonalostmi.
5. Každý den se v lásce nauč něco nového
Pokud jste měli špatný den, mávněte nad ním rukou. Kdyby takové dny nebyly, neměli byste šanci si uvědomit ty správné okamžiky. Stejné je to i ve vztahu. Bez toho špatného člověk nikdy nezíská životní nadhled. Ke štěstí není zapotřebí velkých činů, ale naučit se radovat z mála.
das, Novinky
Dualita lidského bytí (7)
predchádzajúca 6 časť
V pokračování seriálu „Dualita lidského bytí“ se spolu podíváme do praxe soužití obou bytostí ve vás, které se vypracovaly až k pokusu o návrat do Jednoty sebe sama a překonávají /tu úspěšněji, tu méně úspěšně/ onu přechodovou část Stromu života spojeny spolu v jediné duši a jediné multidimenzionální auře člověka této Země.
BŮH S BOHYNÍ VE VÁS SI MOC NEROZUMÍ
Je tu žena /ženské energie/, která šplhá po Stromě života z temné /nízkovibrační, hmotné/ strany směrem vzhůru a je tu muž /mužské energie/, které jdou shora naproti ku pomoci hozenými světelnými lany.
A je tu duše, tedy vy sami se svým denním vědomím tak, jak sami sebe na tomto světě vnímáte. Duše ty dva spojuje do jediné bytosti tak, jak se člověk sám sobě jeví. Ale to už je předmětem první, nejzákladnější iluze lidské iluze. Iluze o sobě samém.
Pokud uznáte za vhodné, připomeňte si prosím dříve zmíněnou vizi Stromu života v archivu. Považuji to za důležité, protože dnes to vše dáme do souvislosti s tím, o čem to vlastně tady v reálu je.
A pojďme do toho rovnou: Ano, milí čtenáři, každý z vás, ať již jste ochotni to přijmout nebo nikoli, máte ve svém nitru obě dvě tyto bytosti s vlastními vibračně rozdílnými vědomími.
Vy sami jako lidé fungujete prostřednictvím svého tzv. součtového vědomí duše, na jejímž /a tedy vašem/ prožívání se spolupodílí svými vstupy jednak obě tato samostatná vědomí ega a ducha, jednak nejrůznější pozitivní i negativní vstupy energií z okolí, do kterého je váš život zde zasazen. To neznamená v praxi nic jiného než to, že žijete ve větších či menších kotrmelcích vždy, když si vaše vnitřní žena a vnitřní muž vyřizují spolu své účty a perou se o to, kdo ve vás má pravdu a co je třeba právě teď dělat. A ještě horší je, když se do toho začínají plést energie negativně vyladěných lidí či událostí kolem vás, které hádku těch dvou ve vás dále rozdmychávají vyvoláváním /obvyklých/ emocí strachu u ženy a pocitu beznaděje z jejího chování u muže ve vás.
Bytost zdola
Ona bytost /ženská energie, žena/ lezoucí zdola se touží dostat zpět do svého duchovního domova, který kdysi opustila. Má vlastní nízkovibrační vědomí vašeho hmotného těla se sídlem v četných nervových uzlinách situovaných na třetí čakře v solarplexu a její vědomí je běžně označováno jako podvědomí. Vy ji obvykle znáte podle projevů negativity ve vašem životě jako ego. Jeho základním programem, odpovídajícím úrovni nízkých vibrací, ve kterých se běžně vědomí ega pohybuje, je „negativní“ program „sobectví a oddělenosti“. Má v sobě obsaženy veškeré zkušenosti ze života v minerální, rostlinné a zvířecí říši a je proto ve vás výhradní nositelkou všech možných strachů, depresí či úzkostí spojených se životem v této pozemské realitě.
Bytost shora
Ona bytost shora /mužské energie, muž/, toužící po tom, aby hozením světelného lana /tedy spojením v jednom těle/ pomohla té lezoucímu zdola, je bytostí duchovního světa. Je to ta bytost duchovního světa, o které jsme si už dříve řekli, že byla původně jako duchovní sraženina spící nesebevědomou bytostí na hranici jemnohmotných a duchovních světů a nemohla se tam už dále vyvíjet. Teprve nyní, ve spojení s partnerkou /ženskými energiemi/ v hmotném těle a ponořen do nízkých vibrací hmotného světa, pod působením hrubých impulsů zdejší sféry se onen duch v člověku po mnoho inkarnací postupně probouzí k plnému duchovnímu vědomí. Samotným impulsem k vývoji ducha je zde přímý kontakt se sférou živočišného /zvířecího/ života, která stojí energeticky naprosto na opačné straně vibračního spektra. Tato situace vnáší do soužití ducha a ega potřebné napětí nutné k vývoji. Základním programem duchovního vědomí ve vás, odpovídajícím vysoké úrovni vibrací, v nichž se duch pohybuje, je „pozitivní“ program „láska a sjednocení“.
Vaše tzv denní vědomí je vědomí duše
Jistě je z výkladu zřejmé, že vědomí duše /tedy vaše denní vědomí/ je jakýmsi ringem či hřištěm, na kterém se přímo ve vašem nitru utkávají síly zla /program ega sobectví a oddělenost/ a síly dobra /program ducha láska a sjednocení/.
Zlo je tedy částí tohoto světa m.j. i skrze vás a vaše nitro, byť si to obvykle nepřipouštíte.
A pokud je po tisíce let vám dáváno poučení, že je lidem dána svobodná vůle a je nutné ji používat, pak vězte, že tady je řeč především o tom, že máte pečlivě právě tou svobodnou vůlí volit, který z obou výše uvedených programů do své součtové duše pustíte a který z nich budete tady na Zemi žít. Jen vy si vybíráte, zda budete žít a konat dobro či zlo.
Jste překvapeni? Nevěříte tomu, že máte v sobě dvě samostatné bytosti, každou se svým vědomím, a že vy jste tou třetí, součtovou, do které ony dvě promítají své vlastní programy?
Pokud tomu nevěříte či pokud to nevíte, je samozřejmé, že nedokážete se svou svobodnou vůlí v tom právě pro vás rozhodujícím směru správně naložit. A to je zlé! Podívejme se v několika letmých pohledech na to, jak se ono soupeření ega a ducha ve vás projevuje. Představte si třeba běžné všední odpoledne, kdy máte vynikající náladu /jste naplněni programem ducha „láska a sjednocení“/ a těšíte se, že se večer tou láskou naplněni až po okraj přitisknete k partnerovi. A stačí jediný telefonát, kdy například vaše přítelkyně zaseje do vašeho vědomí ega pochybnost o partnerově věrnosti s tím, že ho třeba právě zahlédla v autě s pravou paží obtočenou kolem ramen vnadné blondýnky! A vaše ego začíná šílet a svým programem „sobectví“ /žárlivost, pocit ohrožení, nevraživost až nenávist k té, která ohrožuje vaše výsadní postavení u partnera/ a „oddělení“ /pocit ztráty, osamělost/ absolutně během okamžiku vytěsní dosud ve vás /vaší duši/ vládnoucí vysokovibrační energie ducha /láska a sjednocení/ a vy /možná/ zcela vážně začínáte spřádat plány na to, jak toho nevěrníka sprovodit ze světa, aby se na to nepřišlo.
Tato prudká změna osobního nastavení vůči lidem a událostem v okolí je pro konflikt obou programů ega a ducha ve vás příznačná. Nepřál bych si odhadovat, na jak dlouho si program ega v tomto případě usurpuje vládu nad vaší duší a duchu nedá šanci s jeho jemnými energiemi vůbec znovu vstoupit. Je velmi obtížné pak spustit zpětný proces eliminace nadvlády energií ega ve prospěch návratu pozitivních energií ducha, jak jistě víte z vlastní zkušenosti.
Energie okolí
Na podobné příběhy rychlé záměny energií vládnoucích ve vašem nitru z pozitivních na negativní si jistě dobře vzpomínáte. Dějí se vám v různé intenzitě totiž dnes a denně. A jistě si dobře uvědomujete, že na samotný průběh těchto změn kvality prožívání svého života /z pozitivního na negativní a naopak/ v pozemském čase v podstatě nemáte žádný nebo minimální vliv. Prostě to na vás padne a jste v tom až po uši. Ony negativní podněty nemusí přicházet naplno jen zvenčí. Často zdánlivě banální situace v okolním světě náhle rezonuje se strachy či úzkostmi uloženými v podvědomí ega a spustí nepřiměřenou negativní reakci pronikající do vaší společné duše a vykoná tam příslušnou destrukci, které se třeba ani nestačíte divit.
Praktické příklady duality vědomí
Chcete další příklady toho, jak se dualita působení těch dvou vědomí ve vás podílí na kvalitě prožívání vašeho všedního dne? Prosím, zde jsou: Nezažili jste nespočet situací, kdy se na něco třeba chystáte a těšíte a zároveň se ve vás vynořuje strach z toho, že se to nepodaří nebo že to může špatně dopadnout? Hezky nepříjemné, viďte! A to se vám stává běžně a vy ani netušíte, že se jedná pouze o vnitřní spor obou vašich samostatných bytostí, ega a ducha, na určitý problém. Jedno z vašich dvou já /duch/ se těší, druhé pak /ego/ se bojí.
Vezměme příklad: Manžel vás pozval na podnikový večírek ve firmě, kde pracuje. Jste na straně jedné ráda, že to udělal a docela by se vám líbilo vyrazit mezi lidi. Váš duch tiše touží po pozitivních projevech souznění a sjednocení s ostatními lidmi kolem. A je to vaše ego, které se brání: Je přirozeně sobecké, odděluje se od ostatních a svoji negativitu k manželovu záměru dává ve vás najevo nechutí s ním jít. Budou tam přece jiné ženy, možná krásnější než vy.
Nemáte co na sebe a zase jste přibrala a bude to trapas, nebudete se tam cítit. A pokud se to vůbec odvážíte sobě přiznat, pravděpodobně neunesete to, že se manžel v sobě známém prostředí vymaní byť jen na chvíli z vaší totální kontroly. A je to. Nejde se nikam, nebo jde a nakonec to končí hádkou. A ať si to vy pro sebe ve svém denním vědomí zdůvodňujete jakkoli, je to všechno jen proto, že vy jste nezvládla „sama“ „sebe“ a svůj již v prenatálu získaný strach z nepřijetí lidmi kolem a tímto světem. Možná říkáte, že už jste taková, děje se vám to vždy a jiná že nebudete? Omyl prosím! Nic není jednoduššího, než se zbavit strachu z čehokoliv, pokud se pro to rozhodnete. Rozhodnout se ale musí ve vás obě tam přítomné bytosti, ne jen jedna z nich. Jak se to dělá? Dozvíte se později v tomto seriálu.
Pojďme dál. Řekněte jen, kolikráte jste ve svém životě něco udělali a pak toho litovali? A odpovězte si na otázku, kdo ve vás se rozhodl to udělat a udělal a kdo toho lituje, protože má strach z následků toho, co ten druhý ve vás udělal? A kdo z vás s přibývajícími lety neodmítá pohlédnout do zrcadla, protože se mu ten fyzický člověk líbí čím dále tím míň? Tušíte, proč tomu tak je? Není to proto, že vaše „Já“, ten věčně mladý duch, špačkuje: Tenhle vrásčitý obličej má být můj? Ani náhodou! Tomu se už v životě nekouknu do očí!
Nebude míru pod olivami ve vašem nitru, dokud vy jako duše nedokážete obě v sobě působící vědomí ega a ducha navzájem propojit bezpodmínečnou láskou a tudíž dokud nebudete mít rádi sami sebe.
Ano, jsou tak rozdílní, ti dva ve vás, jako i vy se cítíte rozpolceni. Tělo se svým vědomím stárne, duch se svým vědomím je věčně mladý. Tělo ve vás dělá chyby, bojí se, má deprese, strachy a úzkosti, duch ve vás se nebojí ničeho a je /téměř/ dokonalý. Jen se mu nechce nějak milovat svoji ženskou půlku. Tu potvoru, která ho zradila a byla mu nevěrná. Není vám to povědomé i z normálního života? Takže vždy, když si něco vyčítáte, to jen váš duch neomaleně komentuje nedostatky vašeho těla a jeho vědomí /své ženy/. A ono to obtížně snáší. Opakuji: Nebude vám dobře na tomto světě, dokud nepřijmete bez výhrad a s bezpodmínečnou láskou ducha v sobě onu bytost hmotnou a tudíž nepřijmete sami sebe.
Všichni, kteří vám radí, abyste se vzdali svého ega, potlačili ho, rozpustili ho či zlikvidovali, vás vedou naprosto opačným směrem. Oprostěte se od nich, hrají si na čisté, duchovní a vědoucí a přitom vás táhnou do pekel.
Neláká vás možnost tohoto problému se zcela zbavit? Neláká vás vzít svůj život do vlastních rukou a nenechat sebou nadále vláčet skrze věčné konflikty těch dvou uvnitř a skrze negativní vlivy okolí? Pokud máte odvahu, sledujte dál tento seriál informací o skutečném fungování vašeho vlastního nitra a pochopíte /pokud jste na to již připraveni svým vývojem/, že jste vládě nad svým životem mnohem blíže, než si myslíte. Celý život hovoříte o „sobě“ „samé“, o tom, že se „líbíte sama sobě“ či později že už jste protivná „sama“ „sobě“ či že si to či ono „sama“ „sobě“ vyčítáte. Tak se konečně podívejte „sama“ „sobě“ do očí a rozhodněte se, že ukončíte ten věčný spor svých dvou já a naučíte je mít se rády.
Jaké je tajemství soudržnosti partnerského vztahu?
Nyní si ještě jednou přečtěte samotné jednotlivé body (faktory). Pokud se nad nimi zamyslíme, uvědomíme si, jak hluboká pravda je v nich skryta. Přirozeně, pro každého z nás v tomto okamžiku je pořadí jiné a důvodem je především to, v jaké fázi se náš vztah nachází: jste na samotném počátku ve stadiu zamilovanosti? Nebo právě ve stavu „procitnutí“, či už máme za sebou i desítky let?
