EMI: Integrace traumatu pomocí očních pohybů

K čemu je metoda EMI vhodná?

EMI je jedinečná a velmi účinná metoda pro zpracování traumatických událostí jako jsou autonehoda, úraz, ztráta blízké osoby, znásilnění, šikana, zneužívání, přepadení, šok atd. EMI se hodí na zpracování jakýchkoliv minulých událostí, které nepříznivě ovlivňují náš život, přestože se odehrály již v minulosti. Umožňuje uvolnit tíživé obrazy, třes, strach, úzkost, předrážděnost, nespavost a řadu dalších příznaků, které jsou důsledkem těžkých, traumatických událostí.

Proč nás minulé události vlastně mohou zatěžovat?

Minulé události na nás nepříznivě působí tehdy, když je náš mozek na neurologické úrovni nedokázal dobře a zdravě zpracovat. Takováto událost nepřejde do tzv. dlouhodobé paměti, ale zůstává v paměti krátkodobé. Díky tomu se pak cítíme, jakoby tato událost stále ještě trvala. Například po autonehodě stále pociťujeme panický strach při jízdě autem. Tento strach nepatří k přítomnému okamžiku, který prožíváme. Patří k události autonehody, kterou našemu mozku jízda autem pouze připomíná. Náš mozek ale událost vyvolá z krátkodobé paměti a taková vzpomínka je stejně živá jako to, co se právě děje. Jiným příkladem může být úzkost z lidí. Někdo, kdo byl například v dětství systematicky a dlouhodobě ponižovaný a psychicky týraný se pak může i v dospělosti cítit stísněně ve společnosti. Jeho úzkost také nepatří k lidem, se kterými tento člověk právě je. Je to pocit, který patří ke vzpomínkám z dětství. Vzpomínky jsou ale vyvolány z krátkodobé paměti a tak jsou stejně živé, jako byly tenkrát.

Jak EMI funguje?

EMI dokáže traumatické, zatěžující události znovu vyvolat z naší krátkodobé paměti v bezpečném prostředí terapeutického sezení. Z paměti vyvolá nejen ty vjemy, které si normálně vybavujeme. Dokáže také vyvolat mnoho dalších vjemů, které jsme tenkrát slyšeli, viděli či cítili, ale zapomněli je, potlačili nebo si je ani nikdy neuvědomili. Při intenzivních událostech je totiž nápor na naše smysly takový, že se naše schopnost vědomě vnímat omezuje. Je to, jakoby na nás najednou křičelo dvacet lidí. Výsledkem bude, že nebudeme rozumět ani jednomu z nich. Abychom tento aspekt EMI ještě přiblížili, uvedeme příklad vzpomínky na autonehodu. Účastník autonehody si například obvykle vybavuje, jak rychle vylezl z převráceného auta těsně předtím, než začalo hořet. Při EMI si postupně vybaví také třes rukou, pach benzínu, vůni pole, do kterého utekl, mrazení v zátylku, plameny hořícího auta atd. Důležité je, že při EMI se vybavují vjemy všech smyslových kanálů, tj. zraku, sluchu, tělesného vnímání, pocitů, čichu i chuti. Vybavují se vjemy negativní, neutrální ale také pozitivní. Když se nám úmyslně či neúmyslně vybavuje trauma, často si vybavujeme negativní vjemy. Například strach, bolest, pocity bezmoci, děsivé obrazy a další. Při EMI se postupně vybaví také pozitivní vjemy. Například úleva a euforie z přežití, pocity vnitřní síly, naděje apod. Díky celému popsanému procesu se otisk traumatické události v našem mozku doplní a propojí, a tak se zpracovávaná událost přesune z krátkodobé do dlouhodobé paměti. Tím ztratí svůj zatěžující náboj. Když nám ji po sezení EMI něco připomene, vyvolá ji náš mozek již z dlouhodobé paměti. Vzpomínky uložené v dlouhodobé paměti jsou totiž mnohem méně intenzivní. Jasně u nich cítíme, že patří k minulosti. Nebezpečné a nepříjemné aspekty takovéto vzpomínky už nás nezatěžují ani neohrožují.

Jak vypadá sezení EMI?

Sezení EMI trvá přibližně dvě hodiny. V první části terapeut spolu s klientem určí událost, kterou budou společně procházet. Klient nemusí přirozeně vědět, co v jeho životě způsobilo potíže, které ho trápí. Může například mít tíživé noční můry a špatně spát. Terapeut ho potom vede až společně odhalí, při jaké příležitosti problém vznikl. Jinou variantou je, že klient jasně ví, kde jeho potíže vznikly. Žena například prodělala velmi náročný a těžký porod a od té doby se bojí bolesti a má strach počít další dítě. Sama ví, že potřebuje znovu projít porod svého dítětě, aby se jí od těchto symptomů ulevilo. Když je rozhodnuto o události, které se budou společně věnovat, zformuluje terapeut podle přesných pravidel větu, která klientovi událost intenzivně připomíná. Poté terapeut vede svojí rukou klientovy oči tak, aby prošel všech 24 pohybů EMI. Současně otázkami zjišťuje, co se klientovi při pohybech vybavuje. Tato fáze sezení trvá obvykle zhruba hodinu a pokračuje tak dlouho, dokud podle speciálního testu terapeut neuvidí, že vzpomínka už klienta nezatěžuje. Průběh sezení je obvykle takový, že se klientovi nejprve přitíží, pak se začnou objevovat první pozitivní vjemy a nakonec se mu uleví do té míry, že je pro něj vzpomínka na událost neutrálním obrazem. Po sezení obvykle vymizí většina negativních symptomů, které zatěžující událost do klientova života přinesla. Klinické testy a studie prokazují velkou úspěšnost metody EMI i při práci s velmi těžce traumatizovanými lidmi.

Historie metody

Metodu EMI vyvinuli v roce 1989 manželé Steve a Connirae Andreasovi. V roce 1993 prezentovali tuto metodu na konferenci na Floridě. Demonstraci metody viděla i Danie Beaulieu, kterou metoda zaujala natolik, že se jí rozhodla intenzivně věnovat. Po deseti letech, v roce 2003, paní Beaulieu vydala se souhlasem manželů Andreasových o metodě EMI monografii (viz stránka zdroje).

http://www.bitrich.cz/ter_emi.htm

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz